Agent v ulicích sbalí ženskou

⚡ VŠECHNY INFORMACE KLIKNĚTE ZDE 👈🏻👈🏻👈🏻

Agent v ulicích sbalí ženskou
Nastavení soukromí Na těchto webových stránkách se používají soubory cookies a další síťové identifikátory, které mohou také sloužit ke zpracování dalších osobních údajů (např. jak procházíte naše stránky, jaký obsah Vás zajímá a také volby, které provedete pomocí tohoto okna). My a naši partneři máme k těmto údajům ve Vašem zařízení přístup nebo je ukládáme. Tyto údaje nám pomáhají provozovat a zlepšovat naše služby. Můžeme Vám také doporučovat obsah a zobrazovat reklamu na základě Vašich preferencí. Pro některé účely zpracování takto získaných údajů je vyžadován Váš souhlas. Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat na této stránce (vyvolejte znovu okno a nastavte své preference). V případě, že se rozhodnete souhlas neudělit či jej odvoláte, nebudeme Vám moci doručovat personalizovaný obsah a/nebo se Vám bude zobrazovat méně relevantní reklama. Některé údaje zpracováváme na základě tzv. oprávněného zájmu. Vznést námitku proti zpracování na základě oprávněného zájmu a provést další nastavení soukromí můžete v sekci "Podrobné nastavení". Vámi provedené nastavení se použije pro webové stránky provozovatele tohoto webu a ostatních vydavatelů sdružení CPEx . Nebudete tak muset provádět volbu pro každého provozovatele zvlášť.
My a naši partneři zpracováváme údaje následujícím způsobem:
Personalizovaná reklama a obsah, měření reklamy a obsahu, poznatky o okruzích publika a vývoj produktů , Technický provoz stránek , Ukládání a/nebo přístup k informacím v zařízení , Zpracování údajů vydavateli a dalšími partnery
Podrobné nastavení Rozumím a přijímám








Blesk.cz







E15.cz







iSport.cz







Auto.cz







Živě.cz







Recepty.cz







Doupě.cz







MobilMania.cz




více







Ábíčko.cz







AHA!







AutoRevue.cz







AVmania.cz







Blesk pro ženy







Dáma.cz







DIGIarena.cz







FITweb.cz







Maminka.cz







SportRevue.cz







Ženy.cz







Sazka eLEAGUE













Komentáře


Prostor X


Zprávy


Kultura


Fotogalerie


Video


Premium


Lidé a Země


Extra





Geo, Philipp Kohlhöfer
23. srpna 2014 • 00:15

TEREZA SPÁČILOVÁ 18. dubna 2019 • 15:05
Petr Vnouček 19. prosince 2011 • 15:10
Michal Bystrov 24. září 2019 • 14:20

Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies.
Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení .

patička vygenerovaná: 23:40:13 09.08.2022


Inzerce

Redakce

RSS



© 2001 - 2022 Copyright CZECH NEWS CENTER a.s. a dodavatelé obsahu

Autorská práva k publikovaným materiálům

Podmínky pro užívání služby informační společnosti

Informace o zpracování osobních údajů

Cookies

Nastavení soukromí

Vlastnická struktura


Share this selection Tweet Facebook
Antibiotika, víceúčelové zbraně lékařské vědy, ztrácejí na účinnosti. Alternativy? Naléhavě je hledáme. V Gruzii se lékaři vydali neobvyklou cestou: Podávají pacientům viry napadající choroboplodné zárodky. Jde o řešení vhodné i pro nás, Středoevropany?
V den, kdy se Carola Hofmannová rozloučila se svou nohou, se všechno změnilo. Zdálo se, že je po ní, noha naběhla, vystřelovala ostrou bolest, zánět postupoval s množícími se bakteriemi do dalších a dalších tkání. Víc si nepamatuje. Jistě, připouští, tomu leccos předcházelo, jenže to zůstalo pohřbeno pod těžkou duchnou bolesti.
Vstává, musí se opřít o dvě berle. Neví, jestli má pospíchat. Je nervózní z vyzvánění telefonu. Muž je voják, slouží v Afghá­nistánu. Co když je na lince někdo z Bundeswehru? Jestli byl manžel v duchu u ní, a nevšiml si proto výbušniny? Proklatá noha, beztak za všechno může.
Dvaapadesátiletá Carola Hofman­nová jako by slyšela nabádání lékařů: Emocionální vypětí hojení neprospívá! Zemřete, pokud nohu neamputujeme.
Otrava krve. Je zjevné, jak zánět postupuje výš a výš, zanechává za sebou spálenou zem, vede s jejím tělem válku. Válku, mumlá Carola. Kdyby jen věděli, co to je, taková válka.
„Ne, nohu si amputovat nenechám,“ odpovídá kategoricky.
Až do doby před deseti lety ji tahle noha dobře nesla životem. Pak si ji při zimní procházce podvrtla. Nevypadalo to na nic vážného. Jenže noha nesplaskávala. Diagnóza: Čéšce se nedostává potřebné opory, spraví to drobná operace. Jenže nespravila. Dostavily se komplikace, chronický zánět okostice, takřka 100 zákroků. Navíc infekce. Staphylococcus aureus, drobná bakterie, vyskytující se prakticky všude, i na pokožce asi třetiny lidí. Mikrob vlastně neškodný, dokud jste zdraví. Jenže pokud ne, dokáže vyvolat záněty srdce, kůže, svalů a plic, toxické šoky i otravu krve. V daném případě šlo o zvláště odolný kmen, který využil každého kontaktu s antibiotiky – ach ta evoluce –, aby se dále otužil.
Carola Hofmannová čelila velice agre­sívní bakterii MRSA, methicilin-rezistentnímu zlatému stafylokoku.
Mezi laiky se mezitím stal synonymem bakterií rezistentních vůči třem či více antibiotikům. Jen v Evropské unii umírá ročně na infekce z nemocničního prostředí přinejmenším 37 000 lidí, na klinikách se jich přitom infikuje kolem čtyř miliónů – a nejednou jsou ve hře multirezistentní kmeny. Od poloviny 90. let, kdy se kmeny MRSA poprvé objevily v jedné z japonských nemocnic, jich po světě rychle přibývá a zároveň se zužuje spektrum efektivních protiopatření.
„Naše planeta momentálně stojí na pokraji postantibakteriální éry, v níž budou infekce moci opět s plnou silou zabíjet,“ varovala Světová zdravotnická organizace již v roce 2011.
„Možná,“ dumá Carola Hofmannová, „by přineslo úlevu se té nohy zbavit.“ Končetina se jí stejně poslední dobou jeví, jako by patřila někomu jinému.
Zvedá sluchátko vyzvánějícího telefonu. Volá bratr a ona si znatelně oddychne. „Pokud jde o tvou nohu,“ říká jí s nadějí v hlase, „měl bych jeden nápad.“
Mzia Kutateladzeová sedí v šedé kanceláři, do jejíhož okna pálí slunce. Je jaro. Mzia Kutateladzeová říká: „Jsem hrdá na svůj přínos ústavu a práci s viry. Nikdy jsem odsud neodešla. Pro nás Gruzínce to není jen tak.“ Mikrobioložka Kutateladzeová, působící v Eliavově ústavu bakteriofágů, mikrobiologie a virologie v gruzínském Tbilisi od roku 1987, se pousměje. Na navštívence má napsáno „Head of Science“, k čemuž sama doplní „a scientist at heart“. Bakteriofágy, zkráceně fágy, jsou, zjednodušeně řečeno, viry infikující baktérie. A nejen ony. Jejich název vznikl odvozením z phagos, řeckého výrazu pro „požírače“, jedlíky, a o činnosti fágů dává poměrně jasnou představu (viz infografika na s. 55). Dokáží zahubit podstatně větší baktérie. Svými chapadélky se přisají k jejich buněčnému obalu, vstříknutím vpraví dovnitř svoji dědičnou informaci a převezmou kontrolu. Baktérie od dané chvíle začne produkovat bílkoviny „naprogramované“ bakteriofágem. Nakonec hostitelská buňka praskne a uvolní se z ní stovky nových virů, likvidujících další baktérie. Fágy se rychle množí, v průměru – podle druhu – po 20 až 60 minutách.
Přestože se jich tak na baktérie přichytí jen hrstka, brzy získají převahu. Jakmile všechny baktérie zahynou, přijdou viry o životní prostor – načež samy od sebe zmizí.
Jde o neustálý všudypřítomný proces. Probíhá uvnitř i na povrchu našeho těla, v zasoleném prostředí stejně jako kyselém či zásaditém, dokonce také v mořských hlubinách. Fágy zřejmě svým apetytem obnovují rovnovážný stav bakteriální flóry. Lidské tělo není výjimkou.
Proč potenciál agilních mikroorganis­mů nevyužít? Kutateladzeová se odmlčí, aby dodala další větě na účinku: „V 98 procentech případů, jež jsme testovali na MRSA s pozitivním výsledkem, dokázaly naše fágy bakterie zničit.“ Výmluvný vykřičník. „Používáme je už celá desetiletí.“
Každá lépe zásobená lékárna v Gruzii skutečně nabízí fágové terapie. Ať už v podobě tablet a mastí, roztoků a sprejů, injekcí, a dokonce tampónů. „Ve snaze vyrovnat se s rezistencí bakterií jsme namíchali koktejly obsahující až 40 různých fágů.“ Příprava léčiv na bázi virů je známá již takřka 100 let – i na Západě. Jenže tam se na jejich apetyt opět pozapomnělo, protože potírání infekcí antibiotiky fungovalo mnohem jednodušeji. Kariéru fágů navíc přibrzdil ještě jeden důvod: velké farmaceutické firmy mají zájem spíše o vývoj léčiva na chronické nemoci než takového, které by okamžitě pomohlo a pak už nebylo třeba. Výrobu fágů navíc nelze patentovat.
Naopak bývalému Sovětskému svazu se nedostávalo antibiotik a alternativy se staly ctností z nouze. Eliavův ústav platil za centrum fágové terapie. A po rozpadu SSSR se svému zaměření dále věnoval bez přerušení – až dodnes.
Momentálně se však začíná projevovat zájem západního světa. Láká jej představa, že by kdesi na Východě mohla existovat zbraň proti rezistenci na antibiotika. „V roce 2007,“ vzpomíná Kutateladzeová, „jsme obdrželi šest dotazů ze zahraničí, jen během prvních dvou měsíců roku 2013 jich bylo už 60.“ Zjevný pokrok. Fágové terapie sice na Západě stále nejsou povoleny k léčbě lidí, nicméně americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) již v roce 2011 schválil sprej pro ošetření potravin. Používá se na maso na jatkách, často už z chovu kontaminované absurdními dávkami antibiotik a multirezistentními kmeny. Směs tří fágových kmenů snižuje množství bakterií E.-coli na mase o 95 procent. V březnu 2013 následoval prostředek proti salmonelóze. Vedoucím výzkumného týmu je – Gruzínec.
Pomohou však fágy také lidem? Kutateladzeová si povzdychne, skoro rezignovaně. Zase jeden zápaďák neochotný uvěřit výsledkům její mnohaleté práce. Copak musí stále někoho přesvědčovat o tak zjevných pravdách?
Existují vůbec odborné studie? Pokud ano, kde?
Mzia Kutateladzeová vstane a mlčky vykročí ke dveřím. Pak odpoví otázkou, jestli je vždy třeba začínat od prapočátků. „Pojďte za mnou,“ dodá ještě, „ráda bych vám něco ukázala.“
Čekárna zaplněná desítkami pacientů, nad jejichž hlavami štěbetá nikým nesledovaný program gruzín­ské televize. Lidé pokašlávají a chvějí se. Mnozí přijeli zdaleka a teď tu s poslední nadějí čekají na ošetření. Mariam Aualia­ni­ová se usměje. „Tady mi pomohou,“ věří. „Nemohu se zbavit horečky, trpím zimnicemi a už opravdu nevím, jak dál. Plíce, žaludek, všechno mám v pořádku, zato krk drsný jak rezavé struhadlo.“ Šestnáctiletá školačka Mariam přijela s otcem z černomořského Batumi. Pět hodin jízdy autem, pět hodin naděje. Ale co když místní sebelepší lékaři nakonec nic nezjistí?
„Určitě ano,“ uklidňuje otec. „Musí to být bakteriálního původu,“ řekli jim lékaři doma, „sice netušíme, co přesně, zato víme, kdo vám může pomoci.“
„My,“ dodá Nana Topuriaová. Je vedoucí třicetičlenného týmu působícího ve třech ordinacích. Z toho devíti lékařů. Kutateladzenina laboratoř leží 300 metrů odsud. Topuriaová zde testuje jednotlivé viry, jež Kutateladzeová izolovala například z vody nedaleké řeky Kury. Bojuje s baktériemi v první linii.
Počty? Statistiky? Zamíří do své kanceláře a s velkým mobilem kývajícím se jí na šňůře kolem krku prohledává složky na pevném disku počítače: v roce 2012 jsme tu měli 32 386 pacientů. Všichni se pochopitelně uzdravili, tvrdí nám, jen u 40 případů prý bylo třeba delší dobu pátrat po vhodných virech. Sužovaly je baktérie, na něž nezabíral žádný ze šestice preparátů, které máme trvale skladem.
Oněch šest širokospektrálních preparátů jsou vlastně pořádně ostré koktejly různých fágů, smíchané na základě dlouholetých zkušeností. Přijdou nanejvýš na deset lari, zhruba pět eur, přičemž za analýzu baktérií se platí dalších 18 lari – ovšem jen, jste-li Gruzínec. Cizince totéž přijde na 5000 dolarů.
V praxi to znamená prvotní přiložení tampónu na infikovanou část těla. Získaný biologický materiál čeká analýza obsažených baktérií, načež se testují jejich reakce na dostupné fágy. Pokud zaberou, výborně. V opačném případě začnou mikrobiologové pátrat v pacientově okolí po účinných požíračích baktérií. Přednostně tam, kde se jich vyskytuje nepočítaně: v odpadních vodách.
Topuriaová přitom sebevědomě prohlašuje: „Fágy nám vždy pomáhaly. V budoucnu se stanou klíčem k potírání kmenů MRSA.“ To je přece jasné.
Když Mariam Aualianiová přijde na řadu, jde to ráz na ráz. Nemá nic zvláštního, jen streptokoky . Jim příslušné fágy patří ke složkám dostupného léčivého koktejlu. „Za týden bude po všem,“ uklidňuje ošetřující lékařka. Pro jistotu prozkoumá ještě další vzorek baktérií, konfrontovaný s fágy. Chvilka čekání. Pokud roztok v misce zesvětlí, pak vše funguje, jak má. Topuriaová nepochybuje: Samozřejmě že to funguje. Už odjakživa.
„Bývali jsme velcí, skutečně velcí,“ vypráví lékařka. Její sebevědomý úsměv je ten tam. „Produkovali jsme 200 tun fágových prostředků – týdně. V první řadě pro Sovětskou armádu, ale také pro obyvatelstvo. Fágy jste si mohli koupit na každém rohu.“ Dnes, když se právě daří, ústav vyrobí dvě tuny léčiv ročně. Dříve zde stále pracovalo kolem 1000 lidí, nyní pouhých 130.
Nana Topuriaová vstane, popojde k oknu. Z protilehlé budovy opadala omítka, tu a tam i okenní tabule. Dále vzadu kdosi navozil stavební suť. Sedmnáctihektarový park, v němž se ústav nachází, je ponechán svému osudu. Z finančních důvodů bylo třeba některé z budov areálu odprodat, například soukromé rozhlasové stanici, vydělávající si na živobytí vysíláním Roxette, anglické popové skupiny Duran Duran a podobných formací, jejichž sláva je pryč stejně jako výzkum fágů v Sovětském svazu.
Kdyby nad vstupní budovou nevisely vlajky Gruzie, Evropské unie a Spojených států, zdálo by se, že už tu lidé kapitulovali a stáhli se.
Proč zástava EU? Proč USA? Topuriaová chvíli mlčí, ale vlastně ani nemusí nic říkat, každému je jasno: protože bez jejich peněz by nejspíš nic nefungovalo. Kvalifikovaný mikrobiolog v Eliavově ústavu nemůže ze státem vyplácené mzdy přežít. Celoroční rozpočet celé instituce obnáší 300 000 dolarů.
„S rozpadem Sovětského svazu jsme přišli o všechno: o peníze, o trh, o know-how vědců a často i o důvěru pacientů,“ říká Topuriaová. „Krátce po kolapsu impéria jsme už neměli ani elektřinu k chlazení fágů. Brali jsme si je domů a ukládali do ledniček.“ Aby nedošlo k nedorozumění, okamžitě zdůrazní: „Nikdo netouží po návratu starých časů.“ Pohlédne na hodiny. Musí se připravit na konferenci. „Doprovodím vás ke dveřím.“ Cesta zpět k Mzii Kutateladzeové vede křídlem laboratoří. Dlouhou chodbou lemovanou místnostmi. Kdosi tu pod okny pěstuje bylinky, kolem visí kabely ústící do pojistkových skříní, často otevřených jako zející rány. Okolní stěny jsou černé od sazí. Omítka chybí – jeden ze zaměstnanců pokrčí rameny, standard.
Vpravo si všimnete pootevřených dveří s varovnou tabulkou: „Pozor, biologické nebezpečí!“ Za nimi kdosi stojí a ukusuje chléb silně obložený uzeninou. O několik místností dále narazíme na bezpečnostní dveře. Jsou ze dřeva a nedoléhají. V místnosti uchovávají láhve ručně plněné virovými roztoky. Dezinfekce probíhá v otlučených smaltovaných hrncích, domácích potřebách. Na některých jsou ještě k rozeznání kytičky, z jiných už smalt skoro úplně oprýskal. Hrnce stojí na starém plynovém vařiči.
Filmový střih: Část budovy je nová. S moderními dveřmi, osvětlení reaguje na spínač. Čím to?
Doktorka Kutateladzeová jakoby mimoděk prohodí: DTRA.
Defense Threat Reduction Agency je orgán přímo podřízený americkému ministerstvu obrany. Angažuje se například ve výzkumu ochranných prostředků proti biologickým zbraním. Často jde přitom právě o baktérie: cholery, tyfu, moru, sněti slezinné (antraxu).
„Ano,“ potvrzuje starší vědkyně, „spolupracujeme s Američany. Ostatně nejen s nimi.“ Loučí se pevným stiskem ruky. „Když v roce 2008 Gruzie vedla válku s Ruskem, vyvezli jsme většinu našich fágů mimo území země. Do bezpečí.“ Kam? „Do Braunschweigu.“
Susanne Thieleová stojí v suterénu před železobetonovou stěnou a přikládá ke snímači svoji čipovou kartu. „Vydržte vteřinku,“ říká a skutečně přesně po uplynutí oné vteřiny ze zdi vyjede ocelová přihrádka, obsahující klíč ke dveřím.
Za nimi se rozkládají rozlehlé místnosti, v nichž stojí ocelové skříně očíslované 11383-11447, 14648-14829. Obsahují přihrádky po 24 oddílech, přičemž v každém z nich spatříme tucty zkumavek. A na jejich dně mrazem vysušené hnědé tablety, zabezpečené trojnásobným uzávěrem. Mikroorganismy.
Navštívili jsme totiž DSMZ, německou banku mikroorganismů a buněčných kultur v Leibnizově ústavu, skrývající se nedaleko dálničního sjezdu Braunschweig-Stöckheim. Nikoho by nenapadlo hledat právě zde úložiště 20 000 bakteriálních kmenů, pocházejících z mořských hlubin stejně jako z ledových jeskyní Arktidy. Patogeny, buněčné struktury lidí i zvířat, rostlinné viry. A bakteriofágy.
Vědci si zde mohou objednat materiál pro svůj výzkum – zároveň se na ně vztahuje povinnost dodat vzorky nově popsaných druhů, výsledek svého bádání. DSMZ plní funkci ústředního depozitáře biologického materiálu a zároveň jde o největší evropské centrum svého druhu. Pracuje tu zhruba stejně lidí jako v Eliavově ústavu v Tbilisi, zato s rozpočtem vyšším takřka o sedm miliónů eur.
O podlaží výše, za dalšími ocelovými dveřmi, tu mají uloženo ještě více mikroorganismů, fágů. Před vstupem k nim nás očekává žena. „Christine Rohdeová,“ představí se chladně, rezervovaně. Je kurátorkou sbírky fágů a E.coli, s odbornou specializací na biologii fágů a obranu proti biologickým hrozbám.
„Přála bych si, aby bakteriofágy za­ujaly také v západní Evropě pevné místo v boji s infekcemi,“ odpovídá na n
Parádní dovolená a porno pláž
Starej chlápek a mladá rozdrážděná kunda na terase
Zapařená kunda porno video