ASMR relaxace s Francouzskou teen
🛑 VŠECHNY INFORMACE KLIKNĚTE ZDE 👈🏻👈🏻👈🏻
ASMR relaxace s Francouzskou teen
My a naši partneři zpracováváme údaje následujícím způsobem:
Personalizovaná reklama a obsah, měření reklamy a obsahu, poznatky o okruzích publika a vývoj produktů , Technický provoz stránek , Ukládání a/nebo přístup k informacím v zařízení , Zpracování údajů vydavateli a dalšími partnery
Podrobné nastavení Rozumím a přijímám
Computerworld
»
Články
»
Článek nenalezen
Bohužel nebyl žádaný článek nalezen.
Pokud si myslíte, že se jedná o chybu, napište nám do redakce .
Copyright © 2020 – 2022 Internet Info DG, a.s. Všechna práva vyhrazena.
Objednejte si zdarma náš pravidelný informační newsletter se souhrnem nejzajímavějších zpráv a článků.
Nastavení soukromí Na těchto webových stránkách se používají soubory cookies a další síťové identifikátory, které mohou také sloužit ke zpracování dalších osobních údajů (např. jak procházíte naše stránky, jaký obsah Vás zajímá a také volby, které provedete pomocí tohoto okna). My a naši partneři máme k těmto údajům ve Vašem zařízení přístup nebo je ukládáme. Tyto údaje nám pomáhají provozovat a zlepšovat naše služby. Můžeme Vám také doporučovat obsah a zobrazovat reklamu na základě Vašich preferencí. Pro některé účely zpracování takto získaných údajů je vyžadován Váš souhlas. Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat na této stránce (vyvolejte znovu okno a nastavte své preference). V případě, že se rozhodnete souhlas neudělit či jej odvoláte, nebudeme Vám moci doručovat personalizovaný obsah a/nebo se Vám bude zobrazovat méně relevantní reklama. Některé údaje zpracováváme na základě tzv. oprávněného zájmu. Vznést námitku proti zpracování na základě oprávněného zájmu a provést další nastavení soukromí můžete v sekci "Podrobné nastavení". Vámi provedené nastavení se použije pro webové stránky provozovatele tohoto webu a ostatních vydavatelů sdružení CPEx . Nebudete tak muset provádět volbu pro každého provozovatele zvlášť.
My a naši partneři zpracováváme údaje následujícím způsobem:
Personalizovaná reklama a obsah, měření reklamy a obsahu, poznatky o okruzích publika a vývoj produktů , Technický provoz stránek , Ukládání a/nebo přístup k informacím v zařízení , Zpracování údajů vydavateli a dalšími partnery
Podrobné nastavení Rozumím a přijímám
Počítače
Počítačová poradna
Software
Hardware
Internet
Technologie
Windows
Notebooky
Testy
Týden Živě
Google
Microsoft
Apple
Facebook
Intel
AMD
Nvidia
Programování
Linux
Bezpečnost
Sociální sítě
Umělá inteligence
Prohlížeče
Procesory
Grafické karty
Další rubriky ▶
Mobily
Katalog mobilů
Nejlepší telefony
Recenze mobilů
Mobilní aplikace
Smartphony
Chytré hodinky
Focení mobilem
Galerie fotomobilů
Android
iOS
Tarify a mobilní služby
Samsung
Apple
Xiaomi
Realme
Další rubriky ▶
Byznys
IT Byznys
Startupy
Cloud
Kryptoměny
eGovernment
Zprávy z firem
Věda a technika
Věda
Technika
Vesmír
Kosmonautika
Výzkum
Doprava
Vojenství
Zdraví
Elektromobily
NASA
SpaceX
Projekt Artemis
Koronavirus
Hry
Recenze her
Hry pro PC
Hry pro Playstation
Hry pro Xbox
Hry pro Nintendo
Mobilní hry
Herní hardware
Další rubriky ▶
Sledujte nás:
Facebook
Twitter
Instagram
RSS
…a Bůh stvořil ženu, Emmanuelle, Buzíci, Betty Blue, Pianistka nebo Chtíč. Galská kinematografie odhaluje svou provokativní erotickou tvář.
Nejskandálnější erotické filmy , které se potýkaly s cenzurou, zákazy nebo obviněními z pornografie, jsme probrali v srpnu loňského roku. O měsíc později následoval speciál, věnovaný vyobrazování vášně, touhy a smyslnosti v umělecké kinematografii .
Nyní přichází třetí pokračování v řadě těchto tematických článků, které se bude věnovat filmům, jež kvůli svému erotickému obsahu způsobily pobouření nebo skandál i v tak liberální a chtělo by se říci volnomyšlenkářské zemi jako je Francie.
Najdete zde tituly, které pomáhaly prolamovat tabu v náhledu na ženskou sexualitu (…a Bůh stvořil ženu), slavné provokace, jež dnes patří do zlatého fondu světové kinematografie (Buzíci) nebo softerotické počiny, které vyvolávaly při návštěvě v kině masový zájem publika (Emmanuelle).
Stejně tak zde natrefíte na festivalové snímky (Pianistka, 29 palem) věhlasných evropských artových režisérů (Michael Haneke, Bruno Dumont), neobarokní příběh šílené lásky (37,2 po ránu) nebo značně samoúčelná díla se šokujícím obsahem, jejichž umělecká kvalita je velmi sporná (Chtíč, Anatomie pekla).
Jde o směsici velmi různorodou jak obsahem, tak kvalitou. Právě tato nesourodost ale slouží jako výborná ukázka toho, jak film s prezentací sexuality a erotiky pracuje. Že to není tvář vždy přívětivá a promítá se do ní množství lidských běsů, jimiž jsme sužováni, o tom se vás bude snažit přesvědčit tento výběr.
Osmnáctiletá Juliete (Brigitte Bardot) je nejkrásnější ženou v Saint-Tropez. Zná ji každý, muži ji obdivují, ženy pomlouvají a dívka si žije tak, jak cítí. Bez přetvářky a bez předsudků. Svou nevázaností provokuje každého ve svém okolí, což nelibě nesou její pěstouni, kteří si ji vzali z dětského domova.
Přitáhne i pozornost hned tří mužů, kteří se o ní ucházejí. Záletníka Antoineho (Christian Marquand), který je jejím favoritem, ale využívá ji jen jako objekt k předvádění. Dále pak bohatého podnikatele Erica Carradinea (Curd Jürgens), který plánuje v kraji velké investice.
Když Antoine opustí město a Juliete hrozí kvůli jejímu nepřístojnému chování, že ji její adoptivní rodina dá zpátky do útulku pro sirotky, kde bude muset zůstat, než dosáhne plnoletosti (21 let v té době), provdá se za Antoineho mladší bratra Michela (Jean-Louis Trintignant). Antoine se ale vrátí do města, Juliete mu znovu podlehne a chce Michela opustit.
Bůh stvořil ženu a francouzský režisér Roger Vadim stvořil největší mezinárodní sexsymbol padesátých a šedesátých let. V podobě, ze které se mužům dodnes tají dech a ženy se ji snaží napodobovat. Většinou ne moc povedeně, protože jen o špulení rtů to není, jak se nás snaží přesvědčit jedna známá ikona českého bulváru.
Právě Vadim pomohl ustanovit ten charakteristický styl pyšně až pohrdavě se tvářící holčičky s našpulenými rtíky a dlouhými blond vlasy, sepnutými buď do drdolu, nebo jen tak volně poletujícími okolo hlavy. Tato dívka nebo mladá žena se jen málokdy usmívá, je náladová, přelétavá a s muži zachází jako s hračkami pro krátkodobé pobavení. Ti jí přesto kvůli jejímu vskutku božskému smyslnému tělu padají k nohám, neboť věří, že za tím krásným vnějším pozlátkem a maskou lehkovážnosti se skrývá citlivá a zranitelná duše, která potřebuje ochránit.
Taková je i hlavní hrdinka filmu, jímž Vadim v roce 1956 režijně debutoval a do něhož přenesl něco ze svého vztahu s Brigitte Bardot. Dívkou, jíž poprvé spatřil v roce 1950 na obálce Elle, kdy i ji jako patnáctiletou poznal. Stali se milenci a o tři roky později manželé. V roce 1957 jejich manželství skončilo, neboť Brigitte se právě při natáčení …a Bůh stvořil ženu zamilovala do svého kolegy a další vycházející hvězdy francouzského filmu Jeana-Louise Trintignanta. Ten v tomto melodramatu ztvárnil úlohu vážného, sentimentálního a neústupného Michela Tardieua, nejmladšího ze tří mužů, do jejichž života zasáhne osudová dívka Juliete.
Juliete je nádherná, sexy, vzrušující, ale nepřístupná žena. Nepřístupná v tom smyslu, že v jejím vnitřním nastavení je něco, co nedovoluje mužům se k ní skutečně přiblížit. Když už se jim to povede, tak vždy jen na krátko, protože její duše, její podstata je vrtkavá, nestálá a těkavá.
Odráží se v ní její nedospělost, kdy vlastně ještě neví, co od života chce. Neví vlastně ještě ani co je to láska a že k ní patří také odpovědnost. Plete si ji s poblouzněným zamilováním nebo krátkými flirty a ničí tím ty, kteří nejsou schopni její povahu pochopit. V tomto případě Michela, který touží po tradičním vztahu se všemi závazky, jednání své ženy nechápe a považuje ho za volnomyšlenkářské.
Právě Michel, na rozdíl od Juliete, je postavou, která má v tomto filmu hloubku a vývoj. Juiete je ta, po níž veškeré dění stéká, je milovaná, obdivovaná, ale sama milovat nedokáže.
Vadim napsal své ženě scénář na tělo a to doslova. V mnoha scénách hraje nahá, ale rafinované skrývání jejího těla působí mnohem smyslněji, než kdyby byla přímo odhalena.
Ve scéně svatební hostiny přichází ke slavnostní tabuli jen tak v županu, vezme si jídlo na tác a nijak se netají tím, co se dělo před tím v novomanželské posteli. V závěrečné scéně tancuje s vykasanou sukní a odhalenými stehny na stole a její vyzývavost a divokost je projevem její svobodomyslnosti a neochoty nechat se spoutat jakýmikoliv pravidly. Ale zároveň i provokací a signálem, vyslaným směrem k Michelovi, aby se ji zkrotit pokusil.
A teď ruku na srdce, především pánové. Juliete doteď vábí a přitahuje pozornost právě proto, že je to přesně ten typ unikavé a nespoutané dívky, kterou sice nemůžeme mamince při nedělním obědě představit jako svou nastávající, ale po níž toužíme a jíž tak rádi podléháme.
Julietino filmové oddání se vlastní smyslnosti se stalo nejen mezníkem v kariéře Brigitte Bardot, Jeana-Louise Trintignanta, Rogera Vadima, ale i kinematografie padesátých let, která se vzdalovala sentimentálnímu pojetí předchozích dvou desetiletí. Přišla revoluce v náhledu na ženskou sexualitu i mezník v koncepci produkce filmů, postavených na hvězdném systému. Ještě se divíte, že právě pro Brigitte Bardot napsal Serge Gainsbourg jeden z nejslavnějších milostných duetů Je t'aime... moi non plus?
Erotický film, který v tomto výběru nesmí absentovat, už proto, že šlo o první erotický titul, který u nás byl uveden po pádu totality. Jde o snímek, který ve světě vidělo 700 milionů diváků. Na programu pařížského kina Paramount City byl nepřetržitě 10 let a 8 měsíců, během nichž jej zhlédlo 3 260 874 diváků. Tím se stal nejdéle promítaným filmem v kině.
Jde zároveň o počin, který se stal prototypem tzv. softerotických snímků, tedy opusů, kde se sexuální akty toliko předstírají. Podle populární předlohy Emmanuelle Arsanové ho natočil jako svůj debut Just Jaeckin (1940). Původně módní fotograf, který do hlavní role obsadil holandskou fotomodelku Sylvii Kristel. Té bylo tehdy 22 let, měla za sebou první filmové zkušenosti a titul televizní Miss Europe. Průměrná herečka měla na výběr, buď se stát představitelkou epizodních rolí v běžných filmech, nebo se stát Emmanuellou.
Znuděnou manželkou francouzského diplomata v Bangkoku, která chodí po večírcích a nechává se svádět muži i ženami. Její sexualita není naplněna a tak zkouší a ochutnává stále nové. Zažije sex v letadle i znásilnění v opiovém doupěti, které bere jako příjemnou záležitost na cestě k duchovně-tělesnému probuzení a osvícení. Stává se kořistí pro vítěze v thajském boxu, jemuž se zezadu oddá.
Ano, z dnešního i tehdejšího pohledu je to blbost, kde se erotická spiritualita a zasvěcení do hlubších, filozofických tajů rozkoše jen předstírá. Emmanuellu na její cestě probuzení provází muž, postarší sexuální guru v elegantním obleku, který její promiskuitní chování ospravedlňuje větami jako že monogamie je přežitek a že vzrušení je víc než vyvrcholení při milostném aktu.
Tyto klišovité fráze, s nimiž by dnes neuspěl ani ten nejprovařenější sňatkový podvodník s knírem, jsou doprovázeny záběry thajské krajiny, jak vystřiženými z nějakého přírodovědného žurnálu. Záběry jsou ale nasnímány s jistým filmařským citem a dohromady to s přispěním hudby Francise Laie (Muž a žena) působí jako příjemná záležitost, na níž se dá i po letech z nostalgie podívat.
Možná proto, že se Jaeckin, až na scénu v baru, kde vystupující potahuje cigaretu vagínou, vyhýbá jakékoliv pornografické explicitnosti a vše zůstává jen v rovině dráždivých náznaků. Z tohoto pohledu se mi líbila nejvíce právě scéna v letadle.
Film, který lákal na plakátě na polonahou Sylvii Kristel, sedící v ratanovém křesle s nohou přes nohu, zbavil diváky běžných kin studu z toho, že jdou na erotický film. Stal se z něho celosvětový trhák, který subžánru softerotických filmů otevřel cestu do oblasti masové zábavy.
Zároveň tím předurčil a jak herečka popisuje ve svých pamětech i neblaze poznamenal kariéru Sylvie Kristel, jež se stala erotickým symbolem sedmdesátých let.
Emmanuelle z roku 1974 se dočkala tří pokračování - Emmanuelle 2 z roku 1975, Goodbye Emmanuelle (1977) a závěrečná Emmanuelle 4 z roku 1984. V letech 1992-93 vznikla i sedmidílná televizní série, kde se ale původní představitelka objevuje jen v roli průvodkyně. Stejně jako čtyři základní filmy ji budete znát z nočního vysílání televize Nova za časů pana ředitele, který nám přál dobrou chuť, pokud jsme právě obědvali a sundával si při tom neustále brýle.
V dalších rolích už Sylvia Kristel věhlas erotické série nepřekonala. Snažila se o ambiciózní látky - Milenec lady Chatterleyové (1981), Mata Hari (1985), ale jejich zpracování se neslo přesně v duchu Emmanuelly. Tedy jemná erotika při ukazování jejího sošného těla přebíjela obsah a stávala se jediným důvodem, proč se na tyto snímky vlastně dívat.
V roce 2006 vydala herečka velice upřímnou a proto i oceňovanou autobiografii Paměti hříšnice, v níž se vyrovnávala se svým životem. S milenci (Roger Vadim, Gérard Depardieu, Warren Beatty), z nichž někteří méně známí parazitovali na její slávě i jejím jmění. Nebo s tím, že odložila své dítě, syna. Popsala své problémy s alkoholem, jež vedly k cirhóze jater, s drogami, dluhy i rakovinou, na níž v šedesáti letech zemřela.
Emmanuelle naučila diváky, aby se přestali stydět za příjemné chvíle, jak hlásal dobový slogan, doprovázející film do kin a v příběhu její představitelky jakoby se završil v mnoha jiných obdobách variovaný osud hvězdy jedné výrazné role, která ji herecky navždy zaškatulkovala.
Nemorální příběhy či Nemravné povídky vytvořil polský rodák, usazený od roku 1959 v Paříži, Walerian Borowczyk (1923).
Jeho filmová tvorba byla výrazně ovlivněna studiem malířství na Akademii výtvarných umění v Krakově. Stejně tak jako jeho zájmem o surrealismus a především dílo André de Pieyre Mandiarguese. To mu posloužilo ke vzniku snímku La Marge (1976) o zvláštním vztahu ženatého muže z vesnice a krásné prostitutky, která však nedokáže opětovat jeho city. Zahrála si ji představitelka Emmanuelly Sylvia Kristel.
Ještě dva roky předtím ale vznikl povídkový film Nemorální příběhy, kde z Mandiarguesova námětu vychází nejen úvodní povídka, ale autor je scenáristou i těch zbývajících tří.
Ta první, nazvaná Příliv, sleduje dvacetiletého studenta z Paříže, který tráví prázdniny u tety. Se svou šestnáctiletou sestřenicí si vyjede na pláž, kde ji zasvěcuje do tajů orálního sexu. Ve druhé epizodě s názvem Tereza filozofka se mladičká Tereza opozdila na mši a za trest je zavřena do komůrky, kde zažívá rozpor mezi láskou k Ježíši a atraktivitou libertinské publikace, jejíž erotické ilustrace ji maximálně vzrušují.
Ve třetím příběhu Bathory proslulá „čachtická paní“, maďarská hraběnka Alžběta Bathoryová (v podání Picassovy dcery Palomy) navštěvuje v doprovodu pážete své knížectví. Na hrad si dá přivléci pěkné dívky a podává jim tajemný nektar. Nahá těla se dávají do pohybu, každé touží po hraběnčině dotyku: desítky rtů, prstů, očí, uší, zubů - a spousta krve, v níž se hraběnka koupe. Poslední povídka s názvem Lucrezia Borgia pojednává o incestu ústřední protagonistky s jejím otcem, papežem Alexandrem VI. a bratrem, kardinálem Cesarem Borgiou.
Každá ze čtyř povídek pojednává o jiném tématu z oblasti sexuality - prvotní zasvěcení a ztráta panenství, masturbace, krvavá perverze, incest. Druhá povídka je inspirovaná pornograficky svatokrádežným dílem Jeana-Baptiste de Boyera, markýze d'Argens z druhé půle 18. století, třetí pak surrealistickým pojednáním Valentine Penrose o krvavé hraběnce. Cyklus měl obsahovat ještě pátou povídku, která ale posloužila jako předloha pro režisérův následující film Zvíře (1975), kde dochází ve variaci na klasický příběh Krásky a zvířete k zoofilním orgiím.
Francouzská cenzura nejdříve tento povídkový snímek po uvedení na festivalu v Londýně v roce 1973 zakázala, aby ho v příštím roce na nátlak významných kulturních osobností uvolnila do distribuce. Film, který bývá někdy označován jako vůbec první erotický ve francouzské kinematografii, získal poté cenu Zlatý věk, což je pocta udělovaná svobodomyslným filmům, srovnatelným s dílem Luise Buňuela.
Povídky jsou rozklenuté od 15. století po dnešek a úsměvné příběhy (úvodní) se zde střídají s těmi děsivými (Bathory). Každá z těchto vizuálně a výtvarně stylizovaných povídek se vyznačuje vtipnou pointou. Zatímco první dvě mají výtvarným laděním blízko k surrealismu, ve zbývajících dvou poznáváme ozvuk Pasoliniho „trilogie života“.
Kritici filmu vyčítali jeho podbízivé a zjednodušující softerotické ladění, které uplatňuje na náročnější historické látky, ale zároveň režiséra chválili za jeho neobyčejný cit pro estetiku barev i optickou krásu, libující si v zrcadlových kamerových odrazech reality.
Syn slavného otce, herce Bernarda Bliera, přišel v roce 1974 do kin se svým druhým celovečerním filmem. Po psychologicky laděném špionážním snímku Kdybych byl špión (1967), kam obsadil svého otce, se spojil s čelnými představiteli mladé nastupující herecké generace a vytvořil francouzskou odpověď na Bezstarostnou jízdu.
Kontroverzní a řádně cynickou černou komedii o dvou amorálních pobudech, kterým není nic svaté. Jean-Claude (Gérard Depardieu) a Pierrot (Patrick Dewaere) jsou chuligáni, flákači a výtržníci bez jakékoliv perspektivy, kteří se bezcílně potulují Francií. Jde jim o jediné, beztrestně si užívat. Bez ohledu na zákony i zažité normy mezilidského soužití.
Seznamujeme se s nimi ve chvíli, kdy na předměstí pronásledují zralou dámu. Nevíme, zda ji chtějí znásilnit nebo zabít, nakonec ji sní jen zákusky z kabelky a oberou ji o peníze. A tak to pokračuje dále. Na svých cestách si berou to, na co zrovna dostanou chuť. Ať už jde o majetek druhých, nebo je samé.
Když chtějí ukrást auto jednoho holiče, jsou překvapeni jeho majitelem s pistolí v ruce. Společně s Marie-Ange (Miou-Miou), kadeřníkovou letargickou blonďatou přítelkyní, již si vezmou jako rukojmí, se jim podaří utéci. Pierrot je při útěku postřelen na citlivém místě v blízkosti rozkroku. Jean-Claude ho nechá ošetřit, za což se dotyčnému lékaři odvděčí důkladným vybílením jeho bytu.
Nespoutaná jízda, plná sexuálních dobrodružství, pokračuje. V metru přinutí Jean-Claude ženu s kojencem, aby dala Pierrotovi napít mateřského mléka z jejího prsu. S netečnou Marie-Ange, která je odevzdaně přijímá, si užívají ve společných milostných hrátkách ve třech, které působí jako groteskní etudy na téma mužského machismu.
Podobně zprvu přistupují i k po deseti letech propuštěné vězenkyni Jeanne, již ztvárňuje velká hvězda francouzského filmu Jeanne Moreau, u níž se domnívají, jak bude ráda za pozornost dvou testosteronových hřebečků. Jejich setkání s nešťastnou bytostí bez perspektivy, korunované tragickým koncem Jeanne, jim ale udělí lekci, na niž do smrti nezapomenou a která odhalí, že i oni jsou schopni citů.
Ve filmu zazářilo hned několik pozdějších hvězd francouzské filmu. Gé
Dvojitě vystříkaná prdelka
Český casting – mladá kozatka
Dva muži tvrdě klátí prsatou štětku