Šukání celebrit je krásný koníček

Šukání celebrit je krásný koníček
My a naši partneři zpracováváme údaje následujícím způsobem:
Personalizovaná reklama a obsah, měření reklamy a obsahu, poznatky o okruzích publika a vývoj produktů , Technický provoz stránek , Ukládání a/nebo přístup k informacím v zařízení , Zpracování údajů vydavateli a dalšími partnery
Podrobné nastavení Rozumím a přijímám
Přihlášení členové Deník Klubu čtou vše bez omezení.

med,
Praha,
Třtice,
cukr,
Řevničov,
rodina,
zima,
zdraví,
příroda,
potravina,
riziko,
ovocný strom

O společnosti
Kariéra
Kontakt
Mojepředplatné.cz
Všeobecné smluvní podmínky
Zásady zpracování osobních údajů
Cookies
Zpracování dat
Práva subjektů údajů

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s. všechna práva vyhrazena.
Publikování, šíření nebo jakékoliv jiné užití obsahu pro jiné než osobní účely uživatele, je bez písemného souhlasu VLTAVA LABE MEDIA a.s. zakázáno. Toto ustanovení platí také pro RSS kanály a jejich obsah.

Praha /ABeCeDa povolání a koníčků/ – Prázdninový rozhovor Deníku: „Někdy si mě včely ani nevšimnou, ale když nejsou v pohodě, hned mě jdou navštívit," řekl včelař Vít Ibl ze Třtice.
Včelaření patří k nejstarším řemeslům na světě. Vít Ibl ze Třtice včelaří šestým rokem. Na začátku musel překonat strach ze včel. Po žihadle i otékal. Ale teď nelituje. Včelaření je podle něj krásné. Dala se do něj celá rodina, manželka, dcera i syn, a teď mají přes sto včelstev. Říká, že včelařit se dá celý život a začít se může kdykoliv. Zná desetileté i devadesátileté kluky, kteří vesele včelaří. Z medu vyrábí různé pochoutky, třeba oříšky či švestičky v medu, nebo med skořicový a zázvorový.
Někdo by si mohl říci, že včelaříte poměrně krátkou dobu. Kdo vás k tomu přivedl?
Přivedl mě k tomu pantáta. Má deset úlů. Včelaří asi čtyřicet let. Řekl nám: „Tak zkuste včelařit ve velkém. Znám několik lidí, kteří se tím uživí." Tak jsme se nechali nachytat a nakoupili jsme úly. Každý nám radil, abychom si vzali tak tři čtyři včelstva a naučili se to na nich. Koupili jsme si jich dvacet, aby to šlo rychleji.
To ano. První rok se nám dařilo. Vytočili jsme první med a rozšířili včelstva na čtyřicet, pak osmdesát…Pak jsme zjistili, že to takhle nejde. Nyní máme sto třicet včelstev. Nemůžeme se tomu zatím věnovat profesionálně z pracovních i ekonomických důvodů. Uvidíme v budoucnosti. Příroda je nevyzpytatelná, museli bychom mít finanční rezervu tak na tři roky.
Při současné ceně medu by se mohlo na první pohled zdát, že chov včel docela vynáší. Jak to vychází doopravdy?
Hlavně v začátku při pořizování vybavení je to dost velká finanční zátěž. Třeba ruční třírámkový medomet z nerezu stojí patnáct tisíc. Výhodu má včelař kutil, který si dokáže spoustu věcí udělat sám, například rámky, a pak kupuje jen mezistěny, to pak vyjde levněji. Něco stojí cukr na dokrmování včelstev. My počítáme 12 kilo na včelstvo a při ceně kolem 22 korun na kilo je to slušná suma. Už jsme dávali i návrh na svaz včelařů, aby uzavřel smlouvu o velkoodběru s nějakým cukrovarem.
Začít se včelami se dá v každém věku. Co by měl udělat ten, kdo to chce zkusit?
Hlavně musí zjistit, jestli není alergický na včely. Pak si najít zkušeného včelaře, který by ho se vším od základu seznámil. Co je to úl, roj, že ve včelstvu je jedna matka, kdy se rojí, kdy je potřeba chodit k úlu a podobně.
Zkraje jste musel překonat strach ze včel. Co vás tedy na včelaření baví?
Včelaření je krásné, krásný koníček i řemeslo, nemá chybu. Když jdete ke včelám brzy ráno, vychází sluníčko a všude je klídek. Zkrátka balzám na nervy. Na jednom stanovišti se pokaždé zdravím s bažantem.
Ke včelám je tedy nejlepší chodit ráno?
Ráno je chládek a včely jsou klidné. Když už pak je horko, jsou nervozní, podrážděné, a to není dobře ani pro ně, ani pro včelaře. Každý vstup do včelstva je pro ně šok, cítí nebezpečí a jsou nervózní, brání se.
Takže okamžitě poznáte, když nejsou v náladě?
Poznám to hned, už jak přijdu k úlu. Někdy si mě ani nevšimnou, ale když nejsou v pohodě, třeba před bouřkou, hned mě jdou navštívit. To, že by poznali svého včelaře, je ale pověra.
Co všechno obnáší práce ve včelstvu?
Včelařský rok začíná včelařským podletím, pak následuje podzim. To končí sezona, vytáčí se med a přikrmuje cukrem. Do 10. září by mělo být nakrmeno. Pak se začíná několikrát léčit proti varoáze. V zimě chodím včelstva několikrát kontrolovat, poslechnout si je. Ometám česna. Důležité je hlavně na konci zimy zkontrolovat, jestli včelám nedocházejí zásoby. Když ano, dávám včelám medovou placku, med smíchaný s moučkovým cukrem. Na jaře medobraní začíná, když rozkvetou ovocné stromy. Nejčastěji se med vytáčí při kvetení řepky, hořčice, svazenky, zkraje každý týden, pak každý třetí den.
To je docela náročné, nemáte toho někdy dost?
Pokaždé si na podzim říkám, že s tím seknu a včelařit nebudu. Jenže v prosinci už přešlapuji a těším se na jaro, až se zase podívám do úlu.
Jsou mezi vámi mladí včelaři, nebo včelařů ubývá?
Řekl bych, že ubývá. Včelaření obnáší hodně ruční práce a do toho se mladým moc nechce. Když máte včelstev hodně, nemůžete ani na dovolenou. Teď vstáváme v pět a končíme v devět večer.
Nejlepší je květový med. Používá se v lidovém léčitelství. Obsahuje nejvíce příznivých látek, pylu. Je lehce stravitelný, proto je vhodný pro děti a starší lidi. Lesní medovicový med je ze sladkých šťáv, vylučovaných mšicemi, červci, které včely sbírají. Já mám raději květový.
Vít Ibl - Ke včelám ho přivedl tchán před šesti lety. Musel překonat strach ze včel. Po žihadlech otékal. - Včelaření miluje. Získal pro něj celou rodinu. Je to pro něj balzám na nervy. Do včelstev chodí nejraději po ránu. - Pochází z Řevničova.
Ovlivňuje kvalitu a množství medu stanoviště?
Samozřejmě. Pokud úly stojí u řepkového pole, nestačíte vytáčet.
To určitě a nejlepší je, aby včelařil ve vašem nejbližším okolí. Jednak víte, odkud med pochází, a také tělu prospívá jíst veškeré potraviny, stejně jako med z místa, kde žijete. Tělo je zvyklé na podmínky a mikrosvět kolem. Kdežto třeba v supermarketech dostanete většinou směsné medy z různých zemí a plodin, na jejichž složení pylu není tělo zvyklé.
Pozná se kvalitní med na první pohled?
Poznáte ho podle toho, jak je hustý, jak se táhne, pomalu teče a skládá se na lžičku. Dělá vlastně takovou mašličku. Má krásnou barvu. Medy v supermarketu jsou průmyslově čištěné přes síta, která zachytí veškeré drobné částečky, takže z medu zbude sladká řídká hmota.
Velmi málo. Medem sladíme, dávám si ho i do kafe. Dcera hodně peče medovníky. Med máme všichni moc rádi.

My a naši partneři zpracováváme údaje následujícím způsobem:
Personalizovaná reklama a obsah, měření reklamy a obsahu, poznatky o okruzích publika a vývoj produktů , Technický provoz stránek , Ukládání a/nebo přístup k informacím v zařízení , Zpracování údajů vydavateli a dalšími partnery
Podrobné nastavení Rozumím a přijímám
Přihlášení členové Deník Klubu čtou vše bez omezení.

Ilustrační foto

|
Foto: Deník/Karel Pech

Bělá nad Svitavou,
Bělá,
Brněnec,
Svitava,
Česko,
Lhota,
Banín,
Lavičné,
Vítějeves,
historie,
výstava,
povolání

O společnosti
Kariéra
Kontakt
Mojepředplatné.cz
Všeobecné smluvní podmínky
Zásady zpracování osobních údajů
Cookies
Zpracování dat
Práva subjektů údajů

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s. všechna práva vyhrazena.
Publikování, šíření nebo jakékoliv jiné užití obsahu pro jiné než osobní účely uživatele, je bez písemného souhlasu VLTAVA LABE MEDIA a.s. zakázáno. Toto ustanovení platí také pro RSS kanály a jejich obsah.

Bělá nad Svitavou – Zachovat historii pro budoucnost je záslužná práce.
Jsou mezi námi občané, kteří pamětní knihy opatrují a jejich obsah nám odhaluje období, která si mnozí vybavíme. Jedním z nich je Vladimír Klemša.
Otevírám pamětní knihu myslivecké společnosti „Lověna“ Bělá nad Svitavou, založené 14. října 1950 v hostinci U Kovářů doplněnou kresbami Vladimíra Cerháka a pročítám její stránky. Pro někoho je to moc vzdálené, mně se vybavují její členové, jako by to bylo před nedávnou dobou. Posledním majitelem honitby byl Alois Kopecký z Manové Lhoty. Hajní Jaroslav Štěpánek a Josef Janků oba ze Bělé pro něho obstarávali práce v lese. Založením myslivecké společnosti v naší vesnici byl pověřen Leopold Lepold z Vítějevsi. Prvním předsedou se stal Josef Janků. V září 1951 byla ke Bělé přičleněna honitba Brněnec. Myslivci se ujali povinností, které péče o zvěř i lesy vyžadovala. Vysazovali stromky, sušili seno, stavěli krmelce, seník, zbudovali líheň bažantů, stříleli škodnou. Nejméně dvakrát ročně se konal hon na zajíce, bažanty a koroptve. Tehdy se mohli chlubit vysokým počtem ulovené zvěře. Hony byly pro vesnici velikou akcí plnou očekávání. Zváni byli i na hony v sousedních honitbách.
V roce 1962 se k „Lověně“ přidalo Lavičné a oddělil se Brněnec. Ten se později opět vrátil a přidal se rovněž Banín. K myslivosti přivedli otcové své syny a později vnuky. Pro mnohé se stala myslivost zaměstnáním a působí v různých koutech republiky. Jiní ji mají jako koníčka a mohou se také pochlubit sbírkami trofejí nejen z Čech. Pořádají výstavy a besedy. Všem, kteří se na přínosné práci podíleli a podílejí, patří nejen vzpomínka, ale i poděkování.

My a naši partneři zpracováváme údaje následujícím způsobem:
Personalizovaná reklama a obsah, měření reklamy a obsahu, poznatky o okruzích publika a vývoj produktů , Technický provoz stránek , Ukládání a/nebo přístup k informacím v zařízení , Zpracování údajů vydavateli a dalšími partnery
Podrobné nastavení Rozumím a přijímám
Přihlášení členové Deník Klubu čtou vše bez omezení.

Ilustrační foto

|
Foto: Deník/Karel Pech

Bělá nad Svitavou,
Bělá,
Brněnec,
Svitava,
Česko,
Lhota,
Banín,
Lavičné,
Vítějeves,
historie,
výstava,
povolání

O společnosti
Kariéra
Kontakt
Mojepředplatné.cz
Všeobecné smluvní podmínky
Zásady zpracování osobních údajů
Cookies
Zpracování dat
Práva subjektů údajů

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s. všechna práva vyhrazena.
Publikování, šíření nebo jakékoliv jiné užití obsahu pro jiné než osobní účely uživatele, je bez písemného souhlasu VLTAVA LABE MEDIA a.s. zakázáno. Toto ustanovení platí také pro RSS kanály a jejich obsah.

Bělá nad Svitavou – Zachovat historii pro budoucnost je záslužná práce.
Jsou mezi námi občané, kteří pamětní knihy opatrují a jejich obsah nám odhaluje období, která si mnozí vybavíme. Jedním z nich je Vladimír Klemša.
Otevírám pamětní knihu myslivecké společnosti „Lověna“ Bělá nad Svitavou, založené 14. října 1950 v hostinci U Kovářů doplněnou kresbami Vladimíra Cerháka a pročítám její stránky. Pro někoho je to moc vzdálené, mně se vybavují její členové, jako by to bylo před nedávnou dobou. Posledním majitelem honitby byl Alois Kopecký z Manové Lhoty. Hajní Jaroslav Štěpánek a Josef Janků oba ze Bělé pro něho obstarávali práce v lese. Založením myslivecké společnosti v naší vesnici byl pověřen Leopold Lepold z Vítějevsi. Prvním předsedou se stal Josef Janků. V září 1951 byla ke Bělé přičleněna honitba Brněnec. Myslivci se ujali povinností, které péče o zvěř i lesy vyžadovala. Vysazovali stromky, sušili seno, stavěli krmelce, seník, zbudovali líheň bažantů, stříleli škodnou. Nejméně dvakrát ročně se konal hon na zajíce, bažanty a koroptve. Tehdy se mohli chlubit vysokým počtem ulovené zvěře. Hony byly pro vesnici velikou akcí plnou očekávání. Zváni byli i na hony v sousedních honitbách.
V roce 1962 se k „Lověně“ přidalo Lavičné a oddělil se Brněnec. Ten se později opět vrátil a přidal se rovněž Banín. K myslivosti přivedli otcové své syny a později vnuky. Pro mnohé se stala myslivost zaměstnáním a působí v různých koutech republiky. Jiní ji mají jako koníčka a mohou se také pochlubit sbírkami trofejí nejen z Čech. Pořádají výstavy a besedy. Všem, kteří se na přínosné práci podíleli a podílejí, patří nejen vzpomínka, ale i poděkování.

My a naši partneři zpracováváme údaje následujícím způsobem:
Personalizovaná reklama a obsah, měření reklamy a obsahu, poznatky o okruzích publika a vývoj produktů , Technický provoz stránek , Ukládání a/nebo přístup k informacím v zařízení , Zpracování údajů vydavateli a dalšími partnery
Podrobné nastavení Rozumím a přijímám
Přihlášení členové Deník Klubu čtou vše bez omezení.

Eva Štěpánková z Poděbrad.

|
Foto: Deník/ Petr Bělka

Nymburk,
Cop,
Eva Štěpánková,
výstava,
Egypt,
USA,
Velká Británie,
Poděbrady,
technika,
kabelka,
střední odborná škola,
slovník

O společnosti
Kariéra
Kontakt
Mojepředplatné.cz
Všeobecné smluvní podmínky
Zásady zpracování osobních údajů
Cookies
Zpracování dat
Práva subjektů údajů

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s. všechna práva vyhrazena.
Publikování, šíření nebo jakékoliv jiné užití obsahu pro jiné než osobní účely uživatele, je bez písemného souhlasu VLTAVA LABE MEDIA a.s. zakázáno. Toto ustanovení platí také pro RSS kanály a jejich obsah.

NYMBURK - Už jen několik dní mají lidé možnost navštívit výstavu Patchworku ve víceúčelovém sále Střední odborné školy (dříve COP) v Nymburce. K vidění jsou tu přikrývky, polštáře, ubrusy, ale i kabelky šité touto technikou.
A co si vlastně mají nezasvěcení pod pojmem patchwork představit? Ve slovníku se člověk dočte, že je to stará textilní technika pocházející ze starověkého Egypta, která rychle zdomácněla na půdě USA a Velké Británie. Češi se prý ale cizincům, co do šikovnosti, vyrovnají. Potvrzuje to nedávná mezinárodní výstava.
„Šije se z nastříhaných, barevně ladících kousků látky,“ řekla jedna z vystavovatelek Eva Štěpánková z Poděbrad. Sama se k patchworku dostala před deseti lety a je samouk.
„Je to pro mě únik od reality. Je to drahý, časově náročný, ale krásný koníček,“ dodala Štěpánková s tím, že vzory mají své vlastní původní názvy.
Výstava je putovní a v Nymburce potrvá do 28. dubna. Otevřeno je od pondělí do pátku 10.30 až 17 hodin, v sobotu od 11 do 16 hodin. Dnes si navíc zájemci mohou na vlastní kůži vyzkoušet, kolik trpělivosti je při patchworku potřeba. Konají se tu kurzy ručního i strojního šití a to od 10 do 13 a od 16 do 19 hodin.

Mamina ve sprchovém koutu
Sexy kunda a domácí porno
Sophie a Valerie milují prcání

Šukání celebrit je krásný koníček

Report Page