Šmírák v sauně
🔞 VŠECHNY INFORMACE KLIKNĚTE ZDE 👈🏻👈🏻👈🏻
Šmírák v sauně
Offenbar hast du diese Funktion zu schnell genutzt. Du wurdest vorübergehend von der Nutzung dieser Funktion blockiert.
Falls die Wiedergabe nicht in Kürze beginnt, empfehlen wir dir, das Gerät neu zu starten.
Videos, die du dir ansiehst, werden möglicherweise zum TV-Wiedergabeverlauf hinzugefügt und können sich damit auf deine TV-Empfehlungen auswirken. Melde dich auf einem Computer in YouTube an, um das zu vermeiden.
Bei dem Versuch, Informationen zum Teilen abzurufen, ist ein Fehler aufgetreten. Versuche es bitte später noch einmal.
0:02 / 2:48 • Vollständiges Video ansehen Live
Povídky
Informace
Manuál včetně hesla pro zamčené povídky
Štítky
Pro autory
= Menu = Povídky Informace Manuál včetně hesla pro zamčené povídky Štítky Pro autory
27. 10. 2012 - 18:36 | 5. 10. 2016 Mirok
Štítky Reál . Záložka pro permanentní odkaz .
Nejnovější komentáře Mirok : Potírač, 3. část Michal : Potírač, 3. část Michal : Chráněno: Ctitel JP : Zpověď M. : Chráněno: SNOEVER, kniha pátá: Král Snoeveru, Epilog Mirok : Chráněno: SNOEVER, kniha pátá: Král Snoeveru, Epilog Raivel : Chráněno: SNOEVER, kniha pátá: Král Snoeveru, Epilog Michal : Chráněno: SNOEVER, kniha pátá: Král Snoeveru, 17. část Naši autoři
AaP (7)
Abbott (3)
Alane (2)
Alena (1)
Altrey (13)
Anonymní (11)
Blhonza (7)
Celier (167)
Dartynek (17)
Diamantik (8)
Falco (6)
Filo Petronius (54)
Fly (22)
Hanuman (17)
Honza (1)
Jac (1)
Jakub Kolda (1)
Jan Perner (3)
Jawe (1)
Klaban (7)
Klikič (2)
Klukomil (1)
Ladis (3)
Leonid (8)
Lifetree (33)
Luviol (1)
Matt (1)
Michal (17)
Mirok (544)
MVP (15)
Nezařazené (1)
Nstl (1)
PETR (1)
Raivel (104)
Rovan (27)
RyuNoShonen (1)
Sebastian (4)
Seneca Klárka (1)
Swejk (1)
Tisihom (15)
Tom Poustevník (1)
Turek (4)
Vrna (1)
Waiwe Famiso (3)
Žabka (1)
Zachar (16)
„Kluci, nalepil se na mě šmírák, je to jasný,“ řekl jsem tenkrát Vaškovi a Danovi v metru.
„Hehe, jak to víš,“ poškleboval se Dan. Mě tenkrát štval. Furt jsem byl u něj za blbečka. A to jen proto, že byl v přijímačkách na gympl o dvě místa přede mnou. Jasně, byl o hlavu menší, tak měl komplexy.
„Jede v sousedním vagónu.“ A držel kušňu, jen otáčel hlavou, aby ho vypátral.
„Protože nesmí vědět, že o něm vím.“
„Já si stejně myslím, že ví, že o něm víš. Vždyť se ani moc neschovává.“ Jojo, Vašek byl hlavička. Byl z nás sice nejmrňavější, ale na rozdíl od Dana byl fakt dost chytrej.
„Možná jo, možná ne,“ řekl jsem rádoby záhadně, ale byl jsem si naprosto jistej, že ví. Chlápek teda po nás necivěl, to jo. Ale to bylo jasný, že to jen filmoval, protože si byl jistej, že mu nemůžu zmizet.
Ještě si pamatuju, že jsme mlčeli, protože přesto všechno u nás převládal z toho všeho takovej ten tísnivej pocit. Přestoupili jsme na áčko dojeli na Staroměstskou, odkud jsme to měli do školy nejblíž.
„Hele, von je furt za náma,“ řekl Dan dost vyděšeně. A bylo po jeho chytrosti. Jenže chlápek nás opravdu jen sledoval, určitě se nemínil přiblížit ani náhodou. Před školou se nám ztratil. Chodili jsme do stejné třídy. Dan s Vaškem seděli někde vepředu a já dál od tabule, protože oni byli fakt mrňouskové, vlastně byli nejmenší ze třídy a i o tělocviku se řadili až na úplnej konec. Furt se hádali, kdo je menší, ale v tom Vašek vždycky prohrával, protože byl fakt nejmrňavější ze třídy, i když jsem si přál, aby trochu povyrostl a tomu nafoukanýmu Danovi to v tomhle nandal.
Když jsme šli ze školy, tak jsme si ho všimli až skoro u metra. No musel se pěkně dobře krejt. Jenže u nás sice vystoupil, ale nešel za mnou. Musel si bejt asi dost jistej, že dojdu rovnou domů. Ale už za hodinu jsem si ho od našich vrátek všiml, jak stojí na konci ulice. Bylo mi jasný, že nemám šanci uniknout. Ale přece jen mě něco napadlo.
Vašek mi zvedl telefon hned: „Čau. Co se děje?“
„Hele, mohl bych přelízt plot a projít přes vás ven?“
„No jasně. Takhle mu zdrhneš.“ Vašek byl fakt chytrej. Dan by se určitě vyptával nač a proč.
„Nevím. Prostě někam půjdu. Jen si chci vyzkoušet, jestli to funguje.“
„Půjdu s tebou. To kdyby něco.“ Tak Vašek byl nejen chytrej, ale i fakt kámoš. Vždycky jsem tušil, že se na něj můžu spolehnout, ale teď to bylo na tuty. Prolezli jsme nákupním centrem, potoulali jsme se sídlištěm, ale nikdo z našich bývalých spolužáků ze základky nebyl venku, asi doma pařili.
„Já chci vidět, jak bude vykulenej, až kolem něho projdu domů.“
„No jo, ale když tuhle cestu budeš fakt potřebovat, tak už ti bude na hovno. Jemu stačí chodit od jednoho rohu k druhýmu a než se dostaneme na konec ulice, tak nás má.“ No jasně, Vašek byl fakt hlavička. Takže jsem zase lezl přes plot. „A když přistavíme žebřík, tak přehodíme i kolo,“ přidal další nápad.
Koukl jsem přes plot. Šmírák tam hlídal, takže mi bylo jasný, že neměl ani tuchy o mým podniku.
Další dny probíhaly stejně. Ráno jsme vyrazili do školy, Šmírák za náma. Ze školy zase. Když jsem potřeboval jít nakoupit do krámu, tak jsem šel předem. S Danem jsem taky chodil normálně. Jen někdy a především s Vaškem jsme chodili přes něj, aby nebyl přehled.
Že bychom to někomu řekli, tak to ani náhodou. Já vím, že to byla možná chyba, ale já jsem si myslel, že mám všechno pod kontrolou.
„To jsem zvědavej, jak to udělá zejtra,“ pochechtával se Vašek. To jsme měli totiž jet do botanický zahrady, ale sponzor nám zajistil autobus, takže jsme se nemuseli cpát do metra a pak je autobusem. Taky jsme se měli stavět ve velkým aquaparku, což jak jistě uznáte bylo až na výjimky pro všechny lákavější. Kromě profesora Prvoka, jak jsme mu tajně říkali, baštili přírodopis ještě naši třídní ekoteroristi Batulka a Drymlák. Těm jsme předem vysvětlili, že jestli budou zdržovat blbejma otázkama, tak je v bazénu utopíme. No je snad jasný, že jsme si chtěli hlavně užít vodních radovánek. A navíc, pohled na naše holky v plavkách byl pro všechny kluky jistě zajímavější než na plevel v tý zahradě.
Všechno probíhalo normálně. Cesta do školy, i odchod na náměstí, kde už na nás čekal autobus. Tlemil jsem se i s Danem a Vaškem, jak se bude šmírák tvářit, až nalezeme do autobusu a von nebude moci dovnitř. Dost nás zklamal, protože se díval ze schodiště do Rudolfina klidně jako by ho naše frnknutí moc nezajímalo. Seděli jsme promíchaný s holkama, to jako přípravu na erotické show, který jsme měli před sebou. V zahradě jsme se táhli za štěstím nafouklým Prvokem, kterej nadšenejm třídním ekoteroristům vykládal a vykládal. Ale ti drželi zobáky, asi se jednak báli a kromě toho si jistě chtěli taky rozšířit svoje přírodopisný vzdělání o pohledy na naše třídní krasavice.
„Hele, koukni,“ natáhl se ke mně na pohled vyděšenej Dan a hodil hlavou dozadu. No jasně, byl tam. v tu chvíli jsem měl po náladě, ani jsem se už moc netěšil na vodu, protože jsem si byl jistej, že tam taky bude. A navíc mě bude očumovat ve sprchách, protože už mi bylo jasný, vo co mu vlastně jde. Ne, že bych byl až tak moc stydlivej, ale vočumování by mi určitě vadilo.
Vodní radovánky byly fajn, holky byly taky fajn, všechny měly dvoudílný plavky, i když u některejch jsem si nebyl jistej, k čemu jim byly. No jasně, šmírák se tam taky motal, někdy blíž, někdy dál ode mě, ale já jsem si na něj už nějak zvykl, vadil mi míň než jsem si původně myslel. Dokonce si na mě šáhnul. To bylo tak. Kamil Vávra chtěl bejt vtipnej, tak mi podkopl nohy, kde bylo vody po ramena. Než jsem se vzpamatoval, tak mě chytily silný ruce a dostaly mě nad hladinu. Teda, nebylo to podle mě moc třeba, ale stalo se. Se vzteklým pohledem jsem šmírákovi poděkoval a už jsem mazal ke skluzavce, kde se řadily holky od nás a my jsme se snažili vecpat mezi ně, čemuž se zase až tak moc nebránily. Přes zákaz jsme jeli pokaždý rovnou za nima, to za účelem objímačky při dopadu do vody. Ani jsem předtím netušil, že to je tak báječný. Na mě pokaždý vyšla jakoby náhodou Nikola Hromádková. Ona to až tak velká náhoda nebyla a když jsem se za ni nestihl vecpat, vždycky si na mě počkala. Nevím, ale asi jsem se tenkrát opravdu poprvé zabouchl. Všiml jsem si jen, že šmírák byl pokaždý v blízkosti mého dopadu do vody. Ale zachraňovat mě už nemusel.
Cestou zpátky se nestalo nic zvláštního, jen šofér si nahlas pochvaloval, jakou máme kliku, protože nám pokaždé padne na křižovatce zelená.
My tři jsme se nechali vyhodit na Chodově u obchodního centra, abychom se nemuseli vláčet přes půl Prahy domů.
Že se šmírák za náma zavěsil, mi už ani nepřišlo. No tak mě doprovodil domů, no a co.
Šok nastal na apríla. Byl to tenkrát čtvrtek, to vím přesně, protože jsme měli zrovna odpoledku. Přijel jsem domů sice pozdě, ale ještě za světla, protože od neděle už panoval letní čas. Bylo slušně, takže jsme se domluvili, že vyjedeme na kolech. Už i Dana jsme zasvětili a všichni tři jsme parkovali se svými bicykly u Vaška, abychom nemuseli je nemuseli přetahovat. Vašek už svý rodiče přesvědčil, že vyrážet od nich je výhodnější a z důvodů bezpečnosti a dalšího blablabla. Ukecat někoho, v tom byl mistr.
Vyjeli jsme Alešovkou na konec, jenže šmírák tam čekal. Prostě on tam na jistotu čekal, jako by věděl o mý tajný únikový trase. Nohy mi zdřevěněly o to víc, že měl v ruce kolo. On byl prostě připravenej na všechno. Kluci jen sklopili hlavy a všichni jsme ho pozdravili. Co taky jiného dělat. Bylo nám jasný, že se za náma zavěsí. Táhl se celou cestu za náma a i když jsme sesedli a jen tak seděli u Šeberáku, zůstal u autobusové zastávky a čekal.
„Jdu za ním a řeknu, proč nás sleduje,“ řekl potichu Vašek a vstal. Copak bych v tom mohl nechat toho nejmenšího z nás? Vstal jsem, vzal ho za ramena a znovu jsem ho posadil. A šel jsem sám.
„Proč mě, pane, sledujete?“ Chvíli na mě zíral, jako by nechápal, o co jde. Pak řekl jen: „Musím,“ a já jsem pochopil, že řekl všechno, co chtěl a mohl.
„Co ti odpověděl?“ byl zvědavej Dan. Jen jsem pokrčil rameny a nic neřekl. Jeli jsme zpátky, začalo se pomalu stmívat, ale k nám jsme dojeli za světla. Jel jsem rovnou před naše vrátka, už nemělo cenu se skrývat.
Byl jsem rozhodnutej, že všechno někomu řeknu, třeba rodičům a pak klidně i policajtům. S tím jsem taky usínal. V noci jsem se probral. Šmírák seděl v mým pokoji otočený zády k psacímu stolu. Leknutím jsem se posadil. Je se mnou amen, proběhlo mi hlavou.
„Přišel jsem se rozloučit,“ řekl a mě to bylo v tu chvíli skoro líto. Mluvil trochu jako cizinec. Ne, nebylo to přízvukem, prostě to bylo všechno jinak.
„Pro Svět, pro nás, pro všechny,“ mávl rukou kolem sebe a já měl pocit, jako by tím gestem obsáhl celý Vesmír.
Došlo mi těch několik málo příhod. Myslím kromě jeho paží, které mě vytáhly tenkrát z tý vody. Mám na mysli třeba tramvaj, kterou jsem nestihl, protože mi cestu zablokovala dvě auta. Tramvaj pak vykolejila. Nebo tenkrát, když mě vzal za ruku, aby mě vrátil zpátky na chodník přesto, že jsem měl zelenou. Štvalo mě to do okamžiku, kdy profrčel přes přechod blázen v béemvéčku. Možná toho bylo víc, ani nevím.
„Jsi stále důležitý, snad nejdůležitější nám známý myslící tvor.“ To slovo nám mi znělo tak strašně záhadně. Nenapadlo se mě zeptat, jen jsem začal mít jistotu, že mě budou i nadále hlídat. Sice jinak, ale až do doby, kdy… nedovedl jsem dohlédnout kam až.
„Na shledanou,“ šeptl jsem jen a nevím proč, ale cítil jsem, jak se mi po tváři koulí jedna malá slzička.
Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *
Nejnovější autor „PETR“ nám poslal svoji povídku Padlý andílek.
Falls die Wiedergabe nicht in Kürze beginnt, empfehlen wir dir, das Gerät neu zu starten.
Videos, die du dir ansiehst, werden möglicherweise zum TV-Wiedergabeverlauf hinzugefügt und können sich damit auf deine TV-Empfehlungen auswirken. Melde dich auf einem Computer in YouTube an, um das zu vermeiden.
Bei dem Versuch, Informationen zum Teilen abzurufen, ist ein Fehler aufgetreten. Versuche es bitte später noch einmal.
0:16 / 1:21 • Vollständiges Video ansehen Live
už to viděla stejně půlka vacek tak proč ne?! :D:D je to točené na mobilu a taky stříhané na mobilu takže žádná HQ :D jo a 2 poslední záběry sme musely točit na druhý den ,páč nevyšla baterka :D
613 Mio. Aufrufe
vor 12 Jahren
581.283 Aufrufe
vor 3 Monaten
1,6 Mio. Aufrufe
vor 3 Wochen
1,5 Mio. Aufrufe
vor 10 Tagen
Převlékání v kabince - české nahé holky
Chci šukat s lesbičkama
Mladá holka a starý dědek, nechutné porno