Římské lesbické lázně

⚡ VŠECHNY INFORMACE KLIKNĚTE ZDE 👈🏻👈🏻👈🏻

Římské lesbické lázně

Zobrazení starověkého Říma v době vlády Hadriana (117-138), které ilustruje římskou cestní infrastrukturu – hlavní cesty.


↑ KASZYNSKI, William. The American Highway: The History and Culture of Roads in the United States . McFarland: Jefferson, N.C., 2000. S. 9. 

↑ FORSTHE, Gary. A Critical History of Early Rome: From Prehistory to the First Punic War . [s.l.]: Berkeley: University of California Press, 2006. S. 309. 

↑ GABRIEL RICHARD. [s.l.]: [s.n.] 

↑ GRANT, Michael. History of Rome . New York: Charles Scribner, 1978. Dostupné online . S. 264 . 

↑ a b c d BAILEY, LH; MILLER, Wilhelm. Cyclopedia of American Horticulture . New York: The Macmillan Co, 1900. Dostupné online . S. 320. 

↑ Smith, William, William Wayte a G. E. Marindin (1890). A Dictionary of Greek and Roman Antiquities . Londýn: J. Murray.



Cover photo is available under CC-BY-SA-3.0 license.
Cover photo is available under CC-BY-SA-3.0 license.
Credit:
Paul Vlaar ( see original file ).

Give good old Wikipedia a great new look:

This article was just edited, click to reload


Oh no, there's been an error
Please help us solve this error by emailing us at support@wikiwand.com
Let us know what you've done that caused this error, what browser you're using, and whether you have any special extensions/add-ons installed.
Thank you!

You can help our automatic cover photo selection by reporting an unsuitable photo.
Your input will affect cover photo selection, along with input from other users.

Římské silnice byly cesty budované v období starověkého Říma a byly určeny pro rychlou dopravu dobytka, vozů, přesuny vojsk, obchod a přenos zpráv. [1]
Byly základem pro rozvoj římské říše . [2]

Římské silnice náleží k nejdůležitějším inženýrským výdobytkům Říma. Jejich trasy i přímo jejich části zůstaly dochovány dodnes.

Římská silniční infrastruktura byla tvořena cestami o celkové délce více než 400 000 kilometrů, z toho tvořily více než 80 500 km zpevněné silnice. [3]
[4]
V období vrcholu starověkého Říma vedlo z města alespoň 29 velkých vojenských silnic. [5]
Byly upravovány kopce, zasypávána údolí a řeky překlenovány mosty . V jednom období byla římská říše rozdělena do 113 provincií vzájemně propojených 372 velkými silničními spojeními. [5] Jen v Galii bylo upraveno minimálně 21 000 km a v Británii minimálně 4 000 km. [5]

Římané se stali mistry ve výstavbě silnic (latinsky nazývaných viae) . Jejich účelem byla doprava materiálu, zboží a přesuny armád . Dovoleno bylo rovněž hnát dobytek či vézt vozy. Tyto silnice se lišily od ostatních menších cest pro koně a chodníků. Podle zákona dvanácti desek byla minimální šířka cesty stanovena na 2,4 m v přímé linii a 4,9 m v oblouku. [5]

Římská silniční infrastruktura byla důležitá pro udržení stability říše i pro její další rozvoj. Silnice byly vhodné pro přesuny římských legií , nicméně v pozdním starověku poskytly naopak výhodu pro invazi barbarů .

První cesty vznikly již v 4. století př. n. l. Vedly do sousedních měst v Latiu a Etrurii – byly to mezi jiným cesta vedoucí do Ostie – Via Ostiensis , do Laurenta – Via Laurentina a Via Ardeatina , po níž bylo možné dopravit se do Ardey. Byly to stále ještě původní cesty, jež respektovaly původní terén a jejichž povrch tvořila udusaná zemina.

První římskou silnici v podobě, v jaké je známe později, nechal vybudovat v roce 312 př. n. l. římský cenzor Appius Claudius Caecus – je to známá Via Appia , spojující Řím s Kapuou . Silnice byla vytyčena tak, aby se vzdálenost zkrátila na minimum, takže celé kilometry vede v přímé linii nad údolím Arriccia přes viadukt . V dalších stoletích byla tato snaha zkrátit vzdálenost na minimum pro římské silniční stavitelství charakteristická. Nutila stavitele k budování různých mostů (např. granitový most přes řeku Tajo v Alcántaře ve Španělsku nebo most přes Dunaj v délce 1127 m nedaleko Drobety v Rumunsku ), viaduktů, náspů , příkopu a tunelů . Via Appia byla precedentem pro pojmenovávání římských silnic, jež nadále dostávaly jméno po úředníkovi, jenž nařídil jejich stavbu (tento obyčej se stal pravidlem zhruba po stu letech od započetí stavby cesty do Kapuy).

Časem se z římských silnic stal mohutný komunikační systém, který spolu s námořními cestami spojoval impérium rozkládající se na tisících kilometrech na třech kontinentech . Do konce 2. století n. l., tj. za dobu pěti století, vybudovali římští inženýři na 48 500 římských mil (71,7 tisíc km) silnic. Zhruba o sto let později inventarizace císaře Diokleciána zjistila na území impéria 372 silnic o celkové délce 53 000 římských mil (více než 78,3 tisíc km).

Systém cest na Apeninském poloostrov vedl ke vzniku přísloví „Všechny cesty vedou do Říma“ (Mille viae ducunt hominem per saecula Roman .) Oficiálně rčení stvrdil Augustus , který nechal na Forum Romanum umístit zlatý mílový kámen ( milliarium aureum ) v podobě sloupu pokrytého zlatým plechem. Tento milník stál v místě, kde se křižovaly Via Aurelia , Ostiensis, Flaminia , Salaria a Appia , spojující Řím se všemi provinciemi impéria.

Konstrukce římské silnice je podobná jako u současných komunikací. Cesta byla tvořena třemi vrstvami: podkladem, nosnou vrstvou a povrchem.

Techniku stavby cest přijali Římané od Etrusků a dále ji zdokonalili. Terén byl nejprve vyčištěn od rostlinného pokryvu a vyrovnán a byl proveden výkop. Podél silnice byly vybudovány příkopy odvádějící vodu a cesta samotná byla vyprofilovaná tak, aby voda z jejího povrchu odtékala. V případě stavby podmáčeným terénem byly dospod kladeny rošty z dřevěných kůlů, zafixované do země zatlučenými pilotami . Stavba silnic byla spojena s řadou inženýrských výzev, jako např. stavby mostů nebo překonání horských pásem.

Konstrukce silnice sestávala z několika vrstev. Do vykopaného lože byla uložena vrstva kamení spojeného maltou . Na takto připravený podklad byla uložena druhá vrstva menších kamení, rovněž spojeného maltou, a na ni štěrk s maltou. Na samém povrchu byla cesta vyrovnána vrstvou štěrku promíchaného s pískem . Místo malty byly rovněž využíváno sopečného popela ( pucolánu ). V pozdějším období byl povrch silnic dlážděn plochými kameny.

K budování silnic se obyčejně využíval materiál dostupný v nejbližším okolí stavby.

Podél silnic byly usazovány milníky ( římská míle měřila 1478,5 m), které informovaly pocestné o vzdálenosti do konkrétních míst, v podstatě to byly dnešní informační tabule. Na křižovatkách stály malé svatyně zasvěcené lárům a vznikala při nich často obchodní centra, podél silnic pak byly budovány poštovní stanice a zájezdní hostince .

Římské cesty byly různorodé, od jednoduché cesty až po výše uvedené zpevněné silnice používající pevného podkladu ze zpevněného štěrku , který zabezpečoval odvedení dešťové vody, takže se zabránilo vzniku bláta a silnice zůstala suchá a sjízdná. Podle Domitia Ulpiana existovaly tři druhy cest: [6]

V závislosti na jejich významu měly římské cesty i různou šířku:

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rímske cesty na slovenské Wikipedii.

Would you like to suggest this photo as the cover photo for this article?
Your input will affect cover photo selection, along with input from other users.

This browser is not supported by Wikiwand :( Wikiwand requires a browser with modern capabilities in order to provide you with the best reading experience. Please download and use one of the following browsers:
An extension you use may be preventing Wikiwand articles from loading properly.
If you're using HTTPS Everywhere or you're unable to access any article on Wikiwand, please consider switching to HTTPS (http s ://www.wikiwand.com).
An extension you use may be preventing Wikiwand articles from loading properly.
If you are using an Ad-Blocker , it might have mistakenly blocked our content.
You will need to temporarily disable your Ad-blocker to view this page.

You can help our automatic cover photo selection by reporting an unsuitable photo.
Your input will affect cover photo selection, along with input from other users.


… Magazín Historie Životní styl Adrenalin Architektura Seznam Native



…



Magazín



Historie



Životní styl



Adrenalin



Architektura



Seznam Native



…


Majetek českého státu je rozptýlen po Evropě. Kvůli „lesbické potížistce“
Váží 75 kilogramů, obsahuje 312 pergamenových listů, dřevěné desky mají rozměry 920×505×220 milimetrů. Byl označován za „osmý div světa“. Bible vznikla na přelomu 12. a 13. století v benediktinském klášteře v Podlažicích, později se dostala do klášterů v Břevnově a Broumově. V roce 1648 ji Švédové odvezli z císařských sbírek jako válečnou kořist. Podle legendy sepsal knihu za jedinou noc mnich, který se tak měl vykoupit ze spáchání těžkého hříchu. Aby práci stihl, zaprodal ale duši ďáblu. Kniha měla obsahovat veškeré tehdejší poznání. Je v ní mimo jiné Starý a Nový zákon, Kosmova kronika, ale také například historické texty Josepha Flavia nebo kniha Isidora ze Sevilly. Švédsko půjčilo knihu do zahraničí pouze třikrát – v roce 1970 do USA, v roce 1997 do Německa a v roce 2007 do Česka, kde byla vystavena v pražském Klementinu. Od roku 2007 je přístupná digitální podoba knihy.
Je nazýván podle barvy svého inkoustu. Kniha vznikla v 6. století, kdy si ji objednal ostrogótský král Theodorich. Kniha původně obsahovala úplný přepis gótského překladu bible, dochovala se ale jen polovina listů Kniha byla považována za mimořádné umělecké dílo: Původní vazba, která se nedochovala, byla zdobena perlami a drahokamy. Purpurově zabarvený pergamen je tak jemný, že historici odhadují, že byl vyroben z ještě nenarozených telat. Po Theodorichově smrti nebyly po tisíc let o knize žádné informace. Až v 16. století se objevila v benediktinském opatství u Essenu. Odtud ji získal císař Rudolf II. A z jeho sbírek ji odvezli švédští vojáci po dobytí části Prahy. Kniha je vystavena v univerzitní knihovně v Uppsale.
Když se přihlásíte, upozorníme vás na nové e-maily i důležité zprávy z našich služeb. Pokud jste aktivní diskutér, najdete zde reakce na své příspěvky.
Když se přihlásíte, upozorníme vás na nové e-maily i důležité zprávy z našich služeb. Pokud jste aktivní diskutér, najdete zde reakce na své příspěvky.
Když se přihlásíte, upozorníme vás na nové e-maily i důležité zprávy z našich služeb. Pokud jste aktivní diskutér, najdete zde reakce na své příspěvky.
Královna Kristina z rodu Vasa od Sébastiena Bourdona (1616–1671). Mluvila hlubokým hlasem, smála se drsným vtipům - a nechala vyplenit Prahu.
Tuto noc - z 25. na 26. července, ovšem roku 1648, obsadili Prahu Švédové. Ten příběh je v mnohém nejenom stále zajímavý, ale i aktuální.
Víte, kolik oslů bylo zapotřebí zabít, aby byl dostatek kůže pro největší rukopisnou knihu světa? Odhaduje se, že 150. Ale život oslů se nestal tím, oč se přeli panovníci a politici a co dalo rukopisu takovou cenu. Je to zvláštní kniha a z dnešního pohledu i velmi stará. A má zajímavý příběh. Patří k němu i to, že se stala součástí válečné kořisti při švédském obléhání a plenění Prahy v roce 1648.
Ďáblova bible. Je důležité, zda je vystavena ve Stockholmu nebo v Praze? Mají být Češi zraněni na národní hrdosti, že tu knihu v 17. století ukradla katolickým Habsburkům protestantská švédská královna? Patří ta kniha někomu? A jsou součástí případné restituce i ti osli?
Je obléhání města a plenění někdy dobré a někdy špatné? Smějí se knihy, obrazy a šperky ve válce krást? A mají se pak vracet?
Těch 150 oslů dnes už nikoho nezajímá. Prostě kůže. Dobrá kůže – Goran Baarnhielm ze Švédské královské knihovny v jednom rozhovoru nadšeně přitakává, že ti oslové zemřeli pro dobrou věc.
Švédové každopádně dobyli Pražský hrad a Malou Stranu hladce. Měli k dispozici člověka, který dobře znal slabiny pražských hradeb. A navíc – právě se slavila císařova svatba, pokud stráže vůbec byly na svých místech, byly opilé.
Švédská královna Kristina si údajně, a některé dokumenty to dosvědčují, objednala především důkladné vyplenění knihovny. Byla to intelektuálka, filozofka a knihy ji zajímaly. A právě na plenění se hladký švédský postup zasekl: Probíhalo jednak z centra řízené organizované kradení císařských sbírek knih a umění na Pražském hradě. Jednak neřízené rabování vojáků v dobyté části města. Do zajetí švédské armády padlo i 180 šlechticů, kteří se museli bohatě vykoupit.
Prohlédněte si podobizny královny Kristiny ve fotogalerii:
Kupení kořisti trvalo tak dlouho, že se v mezidobí stačila zorganizovat obrana druhého břehu Vltavy. A Švédové Karlův most nedokázali přejít ani se přeplavit po řece. Ale zkoušeli to opakovaně. A zahynuli přitom mnozí útočníci a především obránci…
Švédové se rozhodně nemohli spolehnout na to, o čem je přesvědčoval například Jan Amos Komenský: Že je Pražané budou nadšeně vítat jako osvoboditele. Že otevřou brány bojovníkům proti katolickým utiskovatelům. Ukázalo se, že Pražané prostě bojují o své životy a majetky, bez ohledu na vyznání.
Švédové se k Praze vrátili několikrát. V mezidobí vyplenili třeba Tábor a odskočili si i do Rakouska. Nebyl tam tehdy nikdo, kdo by jim mohl konkurovat. Ale válka přece jen skončila. A když poslové donesli zprávu o vestfálském míru a konci třicetileté války i do Prahy, Švédové odjeli.
Už to prostě po těch letech stačilo. Všichni byli vyčerpaní. Oslové mrtví a svázaní do knihy. A knihy na cestě…
Třicetiletá válka a bitva o Prahu, rok 1648. Takto ji zachytil ve svém popisu sedmi let míru a války nazvaném Theatri Europæi novinář a historik z Regensburgu Johann Georg Schleder.
Královna Kristina byla mimořádná panovnice. Nejen díky svým intelektuálním vlohám. Populární irský web Headstuff ji charakterizuje poněkud bulvárním titulkem jako „lesbickou potížistku“. Jaká byla její sexuální orientace, jisté není. Nicméně zájem o ni bulvární není – panovnice v 17. století, která se nechce vdát a odmítá mít děti neboli následníky, byla nepřijatelná. Kristina abdikovala v roce 1654, po deseti letech vládnutí.
Kristina mluvila hlubokým hlasem, smála se drsným vtipům, oblékala se do mužských šatů a zjevně neměla v úmyslu se mužům zalíbit či vlichocovat. Z dochovaných dopisů se zdá, že se v osmnácti letech zamilovala do patnáctileté šlechtičny Ebby Sparre.
Nejvíc ze všeho ji ale zřejmě zajímala literatura a filozofie. Snila o vybudování akademie při královském dvoře ve Stockholmu, kterou měl vést jeden ze zakladatelů moderní evropské filozofie René Descartes. Z projektu sešlo, ale s Descartem si Kristina dopisovala a polemizovala s ním například na téma „láska“. Psala si i s Blaisem Pascalem, Hugo Grotiusem nebo s Pierrem Gassendim.
Na tomto obraze diskutuje Kristina (vlevo) s naproti stojícím filozofem Reném Descartem. Autorem je podle předlohy ze 17. století švédský malíř Nils Forsberg (1842–1934).
Goran Baarnhielm považuje za mýtus, že by si Kristina objednala odvoz knih z Pražského hradu. Její láska ke knihám a instrukce armádním velitelům svědčí o opaku: „Nezapomeňte mi obstarat a poslat knihovnu a unikátní věci z Prahy,“ psala Kristina svým velitelům.
Po abdikaci odjela Kristina do Říma. A i tam poutala pozornost celé Evropy: Konvertovala ke katolicismu.
Protestantská královna, jedna z vítězek Třicetileté války mezi protestanty a katolíky.
„Za státní kořist byly prohlášeny vzácné obrazy, sochy, porcelán, koberce, zbraně, předměty ze zlata, slonovina, perleť a drahokamy, drahokamů bylo přes 3000 kusů! Hradní soupis obrazů z roku 1621 obsahoval na 600 položek. V roce 1648 bylo do Švédska z tohoto počtu odvezeno 427 děl,“ píše Josef Veselý v rozhlasové verzi Toulek českou minulostí . „Cennosti se přepravovaly na vorech po Vltavě a Labi, aby pak přes Hamburk zamířily do Stockholmu. Švédská královna Kristina nejeden z těchto uměleckých skvostů rozdala, takže původní majetek českého státu je dodnes rozptýlen po celé Evropě.“
Goran Baarnhielm v citovaném rozhovoru odpovídá i na otázka, zda si myslí, že se válečná kořist někdy vrátí do Česka: „Nemyslím si to, ostatně během doby se stala součástí našeho kulturního dědictví.“
Na první pohled to vypadá podivně: Krádež se časem promění v legitimní součást národního kulturního dědictví. Ale jak dodává Baarnhielm: „válečná kořist byla v té době legálním způsobem nabytí majetku“.
Server Historynet téma rozvíjí na příkladu pravděpodobně nejcennější knihy, kterou Švédové z Prahy odvezli – „stříbrné bible“. „Určit legitimního vlastníka něčeho tak starého, jako je stříbrná bible, je velmi obtížný úkol. Ostrogóti, kteří ji vytvořili, zemřeli před mnoha staletími. Češi nebyli v roce 1648 pány Prahy, protože město bylo součástí Svaté říše římské. Bible nepochybně patřila 60 let německy mluvícím císařům, ale nikdo neví, jak se k nim dostala z benediktinského kláštera. Švédové dnes už knihu vlastní šestkrát déle než ji kdokoli vlastnil v Praze, takže není divu, že necítí povinnost ji vracet.“
Půvabně věc shrnuje historik Miroslav Černý : „S trochou nadsázky lze jistě říci, že je Codex Argenteus (stříbrná bible) vzácným rodinným stříbrem gótského písemnictví.“
Ano, takže jestli někomu, měli by ji Švédové vrátit Ostrogótům.
Švédská armáda odvezla knihy nejenom z Prahy, ale i z Mikulova a Olomouce. Celkový počet odvezených knih se odhaduje na více než 25 tisíc. Dodnes se z nich dochovalo mezi 10 a 15 %.
Téma podrobně sleduje portál Knihovny Akademie věd ČR Švédská knižní kořist z Čech a Moravy 1646-1648 .
Copyright © Seznam Zprávy, a.s. Obsah serveru je chráněn autorským právem. Jakékoli užití obsahu serveru včetně publikování nebo jiného šíření obsahu serveru je bez písemného souhlasu společnosti Seznam Zprávy, a.s. zakázáno.
The operator of this website and Seznam.cz, a.s. collect, store and share information about end-users, including unique user identifiers, cookies, IP addresses and e-mails allowing personal identification obtained on our website as well as on sites of our partners with whom we are connected. You can find detailed information on the handling of personal data on the website concerning personal data protection and on each partner's website.
This information enables us to provide you with quality and relevant content or promotional offers that are of genuine interest to you. By consenting, you help us fund and improve our services so that we can offer them for free. By clicking on the "I agree" button, you confirm your consent to access and process the above personal data from the files and possibly share it with our selected partners (including analytic tools) for the following purposes (types of processing): Storage and/or access to information on the device A profile for personalised advertising and display of personalised advertising A profile for personalised content and display of personalised content Use of precise geolocation data (within 500 metres) and information about device properties
Data for the following purposes is processed by some partners on the basis of legitimate interest: Basic advertising setup Ad and content performance measurement User insights and product development The legal title of the data processing by the selected partners can be found for each purpose under the "More options" button. Partners , who don’t belong to the TCF 2.0, have defined their own purposes according to their private policies.
Your preferences apply to this domain, website
Kunda s malejma kozama
Sama doma
Stará zrzavá kunda ho tam chce