Český studentky jsou super

Český studentky jsou super
Nastavení soukromí Na těchto webových stránkách se používají soubory cookies a další síťové identifikátory, které mohou také sloužit ke zpracování dalších osobních údajů (např. jak procházíte naše stránky, jaký obsah Vás zajímá a také volby, které provedete pomocí tohoto okna). My a naši partneři máme k těmto údajům ve Vašem zařízení přístup nebo je ukládáme. Tyto údaje nám pomáhají provozovat a zlepšovat naše služby. Můžeme Vám také doporučovat obsah a zobrazovat reklamu na základě Vašich preferencí. Pro některé účely zpracování takto získaných údajů je vyžadován Váš souhlas. Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat na této stránce (vyvolejte znovu okno a nastavte své preference). V případě, že se rozhodnete souhlas neudělit či jej odvoláte, nebudeme Vám moci doručovat personalizovaný obsah a/nebo se Vám bude zobrazovat méně relevantní reklama. Některé údaje zpracováváme na základě tzv. oprávněného zájmu. Vznést námitku proti zpracování na základě oprávněného zájmu a provést další nastavení soukromí můžete v sekci "Podrobné nastavení". Vámi provedené nastavení se použije pro webové stránky provozovatele tohoto webu a ostatních vydavatelů sdružení CPEx . Nebudete tak muset provádět volbu pro každého provozovatele zvlášť.
My a naši partneři zpracováváme údaje následujícím způsobem:
Personalizovaná reklama a obsah, měření reklamy a obsahu, poznatky o okruzích publika a vývoj produktů , Technický provoz stránek , Ukládání a/nebo přístup k informacím v zařízení , Zpracování údajů vydavateli a dalšími partnery
Podrobné nastavení Rozumím a přijímám

Blesk.cz

E15.cz

iSport.cz

Auto.cz

Živě.cz

Recepty.cz

Doupě.cz

MobilMania.cz

více

Ábíčko.cz

AHA!

AutoRevue.cz

AVmania.cz

Blesk pro ženy

Dáma.cz

DIGIarena.cz

FITweb.cz

Maminka.cz

SportRevue.cz

Ženy.cz

Sazka eLEAGUE

Komentáře

Prostor X

Zprávy

Kultura

Fotogalerie

Video

Premium

Lidé a Země

Extra

Jana Bršlíková
11. ledna 2015 • 09:00

Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies.
Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení .

patička vygenerovaná: 04:50:12 10.08.2022

Inzerce

Redakce

RSS

© 2001 - 2022 Copyright CZECH NEWS CENTER a.s. a dodavatelé obsahu

Autorská práva k publikovaným materiálům

Podmínky pro užívání služby informační společnosti

Informace o zpracování osobních údajů

Cookies

Nastavení soukromí

Vlastnická struktura

Share this selection Tweet Facebook
„Kolejní menza v kampusu nančchangské univerzity má tři patra, jenže Číňanů je moc a dost se cpou,“ vzpomíná Jana Bršlíková (24). „Když nepoužijete lokty, prostě se k tomu jídlu někdy nedostanete. Naštěstí je v okolí spousta levných restaurací.“
Vždy mě to spíš táhlo na Západ. Po výběrovém řízení na stáž v rámci Erasmu mi ale VŠE nabídla jen několik univerzit v Evropě a jednu v čínském Nan-čchangu. Zvolila jsem Čínu, protože jsem chtěla do země, která se od České republiky hodně liší.
Nan-čchang je správní centrum provincie Ťiang-si, ale není to žádná metropole. Na čínské poměry je to menší město s pouhými pěti milióny obyvatel. V létě je tam přes čtyřicet stupňů, což spolu s velkou vlhkostí dělá z ulic téměř neobyvatelný prostor. O západní turisty tam moc nezavadíte, moji blonďatí a vysocí spolužáci tak byli všude středem pozornosti. Pro mě byly výhodou tmavé vlasy a malá postava. Jeden profesor při představování ani nechtěl uvěřit, že má rodina nepochází z Mongolska.
Čína je pro našince plná překvapení a ne vždy jsou příjemná. Skoro všichni Číňané například kouří. Všude. Na nádražích, v hotelech, ve školní jídelně. O Číňankách to ale neplatí. Ženami, jež kouří, se opovrhuje.
Zcela odlišné jsou také hygienické návyky. Jednou jsem přišla do hodiny nachlazená a po několikerém kýchnutí a vysmrkání jsem si od jinak milého profesora vysloužila jemnou výtku. Je neuvěřitelné, pravil s úsměvem, jak jsme my Zápaďané hluční. Což zase rozesmálo všechny mezinárodní studenty, včetně mě. Když se Číňané baví nebo i jen telefonují, jsou mnohem hlučnější než my. A narážka na společensky nevhodné používání kapesníku – Číňané ho nepoužívají, smrkají, chrchlají a jednoduše plivou na zem – nám přišla také docela zábavná.
Méně zábavný je vztah běžných Číňanů k hygieně, když ho musíte sdílet. Už na ulicích mě překvapovaly malé děti, které běhaly bez plín, jen s dírou uprostřed kalhot. Pohled na dítě přímo v akci rovněž nebyl výjimkou. Horší to ale bylo ve vlaku. Tam děti plíny mají. Jenže maminka, jež se mnou cestovala, je pak s celou nadílkou klidně hodila do odpadkového koše ve vagónu. Když se k odéru přidala ještě vůně polévek a vakuovaných kuřecích pařátků, které si lidé ve vlaku připravovali k snídani, měla jsem žaludek jako na vodě. A to nemluvím o tureckých záchodech, jež očividně nikdo neuklízel, přestože cestující zjevně netrápilo, jestli se do určeného otvoru trefí, nebo ne.
Osobně jsem poznala Číňany jako milé lidi, kteří nespěchají a nestresují se jako my. Život mají většinou mnohem těžší, ale jsou šťastnější. Poznat trochu víc jejich mentalitu je těžké, protože anglicky skoro nikdo nemluví. Ani v kampusu to nebylo jednoduché. Studenti i většina profesorů jen stěží vylovili z paměti pár slovíček. A přízvuk byl obvykle tak strašný, že člověk někdy nerozuměl ani prosté odpovědi, jestli se má za svým cílem vydat vpravo, nebo vlevo.
Hodně ale pomohlo setkání zorganizované na půdě univerzity. Mezinárodní studenti se poznali s rodinami, jež měly – převážně kvůli anglické konverzaci – zájem o pravidelné každotýdenní schůzky během celého semestru. Středem zájmu byli jakožto rodilí mluvčí Američané, ale i já si mezi čtyřmi rodinami jednu vybrala. Pán pracoval pro mezinárodní firmu, takže uměl slušně anglicky podobně jako jeho žena. Ta dokonce znala Česko, studovala totiž v Německu. Oba mi nabídli pozvání domů a slíbili, že mě naučí vařit pár tradičních čínských jídel, ale z mé strany rozhodla hlavně jejich schopnost a chuť komunikovat.
Pokud člověk chce, v Číně moc neutratí. Já od VŠE dostala na půlroční pobyt asi šedesát pět tisíc a to mi bohatě stačilo. Jako koleje pro mezinárodní studenty sloužily prostory vyhrazené hostitelským delegacím. Každý pokoj měl vlastní sociální zařízení, a dokonce i klimatizaci. Ta mi posloužila hlavně v zimě místo neexistujícího topení – bez ní nebylo uvnitř ani deset stupňů. Za toto pohodlné bydlení jsem platila pouhých pět set jüanů (v korunách asi sedmnáct set) měsíčně.
Čínští studenti na tom byli hůř, ti takový komfort neměli a nájem na jejich poměry také nebyl nízký. Zato jídlo bylo levné pro všechny. Já si na ně s výjimkou některých specialit ráda zvykla. Díky všudypřítomné rýži jsem také o pár kilo zhubla. Brambory jako přílohu tam neznají a běžné evropské pečivo člověk také nesehnal. K téměř nedostupnému luxusu patřily sýry, máslo nebo šunka. Podle Číňanů tyto druhotně zpracované suroviny nejsou vhodné ke konzumaci.
Manželé, s nimiž jsem se vídala, neměli děti. V průběhu semestru však žena otěhotněla. Když jsem s nimi pak jednou večeřela, téměř nic nejedla. Myslela jsem, že jde o těhotenskou nevolnost, ale její manžel mi vysvětlil, že těhotné ženy nesmějí konzumovat ještě mnoho dalších potravin. Naprosto zásadní je prý vyloučení všeho chladného (ujíždět v těhotenství na zmrzlině by mi v Číně rozhodně neprošlo). Sem spadal třeba i meloun. Sice měl pokojovou teplotu, ale obsahuje mnoho vody a ta prý je chladná z podstaty.
Čínský úředník je pán, venkovan je kmán. To jsem pochopila hlavně díky předmětu Sociální systém v Číně. Jeho součástí byl i výzkum mezi provozovateli drobných restaurací a stánků v okolí univerzitního areálu, který jsme dělali ve spolupráci s čínskými studenty.
Systém je složitý. Příklad za všechny – účet, kam lidem jejich zaměstnavatelé přispívají na důchod, je nepřenosný. Kdo se přestěhuje do jiné provincie, ten o peníze přijde. Obyvatelé jsou také podivně rozděleni na různě privilegované skupiny. Nejlépe se mají úředníci a zaměstnanci státních podniků. Ti si nemusejí přispívat na důchod nic a dostávají nejvíc. Druzí jsou zaměstnanci firem ve městech. Třetí skupinu tvoří ostatní obyvatelé narození ve městě a předposlední jsou vesničané. Nejhůř na tom jsou přistěhovalci, lidé, kteří do měst přijeli za prací z venkova. Těch je přitom ve městech vůbec nejvíc, zhruba šedesát procent.
Právě tito lidé byli cílovou skupinou výzkumu. Mnohdy kvůli obživě opustili i své děti a nechali je u prarodičů. Měsíčně vydělávali kolem tisíce jüanů a v sociálním systému se naprosto nevyznali. Ani nevěděli, že v případě ztráty práce mohou požádat o příspěvek v hmotné nouzi (podpora v nezaměstnanosti v Číně neexistuje). Nám moc nevěřili a jinde se zeptat nemohli, vyškolení lidé na úřadech chybějí. Že komplikovanému systému úplně nerozumí, přiznala ostatně i profesorka, jež nám výzkum zadala.
Text vyšel původně v tištěném Reflexu č. 1/2015.

My a naši partneři zpracováváme údaje následujícím způsobem:
Personalizovaná reklama a obsah, měření reklamy a obsahu, poznatky o okruzích publika a vývoj produktů , Technický provoz stránek , Ukládání a/nebo přístup k informacím v zařízení , Zpracování údajů vydavateli a dalšími partnery
Podrobné nastavení Rozumím a přijímám
Přihlášení členové Deník Klubu čtou vše bez omezení.

Studentky (zleva) Barbora z Ústí na Labem, Nadia (z Vídně), Isabell (z Vídně) a Blanka (z Benešovska).

|
Foto: Deník/ Klára Skálová

Rakousko,
humor,
Radka Denemarková,
student,
Dům zahraniční spolupráce,
Česko,
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích,
Vídeň,
České Budějovice,
Československo,
Eda Kriseová

O společnosti
Kariéra
Kontakt
Mojepředplatné.cz
Všeobecné smluvní podmínky
Zásady zpracování osobních údajů
Cookies
Zpracování dat
Práva subjektů údajů

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s. všechna práva vyhrazena.
Publikování, šíření nebo jakékoliv jiné užití obsahu pro jiné než osobní účely uživatele, je bez písemného souhlasu VLTAVA LABE MEDIA a.s. zakázáno. Toto ustanovení platí také pro RSS kanály a jejich obsah.

České Budějovice – Jihočeská metropole je i o prázdninách plná studentů. Nejen krásy města, ale také českého a německého jazyka tady po tři týdny objevovaly čtyři desítky studentů z Rakouska a Česka. Ti byli v Českých Budějovicích od 7. do 27. července na Letním kolegiu České Budějovice 2019. Financováno je ze zdrojů programu AKTION Česká republika – Rakousko, mezinárodního vzdělávacího programu koordinovaného Domem zahraniční spolupráce.
„Čeština je zajímavý jazyk, proto se ho chci naučit,“ prozradila 35letá Nadia z Vídně, proč se na kolegium přihlásila. Aby se sem dostala, musela splnit určité náležitosti.
Jana Kusová z Katedry germanistiky Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity, která organizaci kolegia zajišťuje s Naďou Salmhoferovou z Institutu slavistiky Univerzity Vídeň, uvedla, že vedle žádosti o přijetí, museli studenti prokázat motivaci ke studiu češtiny.
Stejně to udělala i 22letá Isabell, která ve Vídni studuje sociologii. „Já už jsem tu byla loni,“ řekla. Na otázku, proč se učí česky, odpověděla: „Mám rodinu z Česka, tak jim chci rozumět.“
Ji i dalších 20 rakouských studentů češtiny a 18 českých studentů němčiny čekaly tři týdny, ve kterých se každý den učili čtyři hodiny jazyk, dověděli se spoustu informací o roce 1989 v Československu, zlepšili svůj projev při rétorice a setkali se se spisovatelkami Radkou Denemarkovou, Edou Kriseovou či Elisabeth Reichart. Na jejich autorská čtení se pečlivě připravovali během literárních seminářů.
„Moc se mi líbí ta vzájemná spolupráce, kdy mluvíme česky i německy. Učíme se vlastně pořád,“ dodala Isabell.
Potvrdila to i dvojice Češek, které na kolegiu studovaly němčinu. „Hned první večer jsme si se spolubydlící asi čtyři hodiny psaly jenom slovíčka. Byly jsme v kuchyni a vařily. Začaly jsme se bavit o tom, co děláš a jak to děláš, a došly jsme k výrazům, které normálně nepoužiješ,“ uvedla 24letá Barbora z Ústí nad Labem.
Na otázku, jestli se vzájemně opravují, odpověděla. „Moje rakouská spolubydlící mě opravuje pořád,“ smála se Barbora s tím, že ona jí zase opravuje špatné koncovky při skloňování.
Co jim program vedle certifikátu, který dostali při zakončení, dal? „Určitě si zlepšíme jazyk, protože máme možnost mluvit s rodilými mluvčími, se kterými si předáváme zkušenosti, získali jsme nové přátele,“ řekla 20letá Blanka z Benešova, studentka Jihočeské univerzity.
Letní kolegium není ale jen o přednáškách a seminářích, nedílnou součástí je i poznávání partnerské země. Studenti se tak byli podívat například v Hluboké nad Vltavou, Českém Krumlově či Jindřichově Hradci, navštívili také hornorakouský Linec.
Vedle oficiálního programu na univerzitě spolu studenti trávili také volný čas. „Vztahy jsme utužovali v restauracích, kavárnách, a to pomalu každý den,“ uvedla Barbora. „Byli jsme na karaoke, což se nám líbilo. Zpívali jsme česky, německy, anglicky. Byli jsme si zatancovat. Byli jsme také v letňáku,“ dodala Blanka.
A co říkají zahraniční studentky na český humor? „Je super. Černý humor, mám ráda černý humor,“ smála se Nadia.

MAGAZÍN,KTERÝ TI POMŮŽE
NASTARTOVAT KARIÉRU

Rubrika:
Seriály , Podivné brigády | Doba čtení: 2,5 minuty

brigáda studentská
erotika

hosteska, brigáda, podomní prodej, podvod, prostitutka, studentka

V roce 2007 vyvolal poměrně silný rozruch dokument České televize, jenž měl příznačný titul Sex místo stipendia . Z tehdejšího průzkumu totiž vyplynulo, že si možná až čtvrtina studentek českých vysokých škol vydělává činnostmi, které mají erotický či sexuální charakter. Jedná se jen o mediální „bouři ve sklenici vody“, nebo se tu narazilo na opravdu vážný fenomén, jehož případným důsledkům je třeba věnovat pozornost?

Ono zjištění by možná nemělo být tak překvapivé. Jak známo, Česká republika opravdu náleží mezi „světové velmoci“ v oboru sexuálního průmyslu, ať již jde o prostituci nebo pornografii. A jestliže velké množství „pracovnic“ v tomto oboru spojíme s počty mladých žen na českých vysokých školách, nelze se divit. Studium je (i bez školného) finančně nákladné a tento sektor nabízí lehké a rychlé výdělky. Za jednu scénu ve „filmu pro dospělé“ dostane dokonce i úplná začátečnice sumu, která převyšuje minimální měsíční mzdu.

Nelze si samozřejmě představovat, že si čtvrtina českých studentek vydělává pornografií nebo prostitucí. Spektrum činností je daleko větší a zahrnuje též pózování pro více či méně erotické fotky a malby (a to včetně aktů na uměleckých školách), nejrůznější druhy tance (od poměrně „nevinného“ až po „tvrdý“ striptýz) a také internetový live-chat. O tom posledně jmenovaném oboru si zde můžete přečíst speciální článek .

Užitečné
Životopis
Motivační dopis
Test
Jak zvládnout pohovor

O nás
Mapa stránek
Redakce
Z médií
Pro média
Poradna
Kontakty
GDPR

Lepší vyhlídky
Jobspin
Jooble
MUNIE
Mladiinfo ČR
JobMaster
Na volné noze
Vaše literatura

Nemalá část studentek českých vysokých škol si vydělává erotickými či sexuálními službami. Sice mají snadný a rychlý výdělek, ale možná si chystají potíže do budoucnosti. Tyto činnosti totiž mohou silně ovlivnit osobní i profesní život.
Konzervativní moralista se zatváří znechuceně, liberál jen pokrčí rameny s tím, že je to jenom jejich volba a jejich odpovědnost. Vnucuje se však také otázka, jak může tato specifická práce zasáhnout další profesní i osobní život. Díky Internetu je utajení čehokoliv stále těžší a reakce budoucího nadřízeného či partnera mohou být různé. „Porno-skandálů“ s následnou výpovědí, popř. i soudem prezentují bulvární média více než dost.

Doba je těžká, práce je málo a peníze jsou potřeba. Z tohoto hlediska lze rozhodnutí některých studentek pro tento druh výdělku chápat. V tom se studentky koneckonců neliší od jiných žen, které k tomu přivede životní situace, ale třeba i zvědavost či ochota vyzkoušet „něco nového“, což je také jeden z běžných motivů pro vstup do „lechtivé“ branže. A platí pro ně i to, že musí nést všechny následky tohoto svého rozhodnutí.

Na jedné straně poměrně snadný a rychlý zisk, ale na straně druhé hrozba
Má ráda velká péra
Šukání náctileté holky mýho bráchy
Holky jsou tak trochu lesby a mají doma nahé disko

Český studentky jsou super

Report Page