Český Challenge – co sem vůbec lezl?!

Český Challenge – co sem vůbec lezl?!
Úvodní stránka > 16. Něco, co sem vůbec (ne)patří

Úvodní stránka
Mapa stránek
RSS
Tisk

© 2011 Všechna práva vyhrazena. | Tvorba webových stránek zdarma

Vytvořte si vlastní web zdarma! Moderní webové stránky za 5 minut

Nevím, jestli již je čas zamotat do přemýšlení něco, co má patřit do oddílu současnosti. Napadlo mě to, když jsem v minulém povídání dal do textu jeden příklad ze současnosti, který byl na dokreslení myšlenky. A ve kterém jsem slíbil, že jej ještě detailněji rozvedu. Chtěl jsem se tomuto tématu věnovat až téměř na konci, až se pokudím utřídit všechny své myšlenky, ale... no, nemám k tomu jiný důvod než ten jediný. Překáží mě to v hlavě a ruší při psaní dalších myšlenek. Je třeba ten 'odpaďák' dojít vysypat.

Předně uvedu, že neobjevím nic nového. Všechny 'zásadní' úvahy s detaily jsou uvedeny v blogu současnosti. Proč se tedy k tématu vracím? Je to spíše jakési shrnutí našeho současného bytí. Jeho nepochopitelnosti bez ismus brýlý.

Zkusím nejprve nadefinovat něco, co považuji za bílý papír (z předchozího přemýšlení).

Přicházíme na svět ( který už zase neznáme) a jsme urputně vděční za to, že ten svět konečně máme. Proč si to myslím? Protože si urputně tohoto daru vážíme a děsíme se toho, že bychom o něj mohli přijít. Jak to? Vždyť většinou po příchodu pláčeme? (Poznámka pod čarou č. 1). To ano, ale především z toho, že se v 'novém' světě neumíme orientovat a že se jej taky tak trochu - hodně - bojíme. Jsme neuvěřitelně slabí a zranitelní a potřebujeme nutně ochranu. Tou ochranou je člověk, kterému nejvíc důvěřujeme. Máma. V tuto chvíli si neodpustím závorku a řeknu něco, co říct musím. Neboť to doslova bolí. Mámy dostaly od přírody tuto výjimečnou roli. Být pro někoho životně důležitými. Přesto chtějí být táty - kteří tuto výjimečnou roli nedostali - a chtějí být důležité pro ty, kteří o tuto důležitost až tak moc nestojí. Představme si, že měníme zaměstnání či změníme školu nebo nastoupíme do nového sportovního klubu. Každý z nás asi zažil ten první den. Jsme zkušení jedinci, kteří zvládají řeč, komunikaci, znají nebo alespoň odhadují a předpokládají normy, zkrátka nic až tak zlomového se neodehrává. Jenom nevíme: kam se chodí na toaletu, kam se chodí na obědy a jak to v jídelně chodí, koho pozdravit a komu se vyhnout, co můžeme dělat a co je zakázáno, co... A nyní si představme, že nemeníme školu ani zaměstnání, ale stěhujeme se do jiné země. A ztěží ovládáme jazyk. A co třeba, když jazyk neovládáme vůbec? No, to už je jinačí káva. A co takhle se nechat naložit na kosmickou loď a být vysazeni na jiné planetě, kde o fyzikálních, společnských a komunikačních normách nevíme vůbec nic. No, alespoň, že se můžeme spoléhat sami na sebe. Ale ouha. Co když ovzduší na nové planetě ochromí končetiny a sílu. Budete jen ležet a dívat se na to, co se kolem děje bez možnosti něco změnit. Absolutní závislost na všem. Ještě, že máte alespoň vašeho pilota, který je tu s vámi. Jenže... on obrací raketu a mizí pryč. Asi tak, jak máma, která za sebou zabouchne dveře a prohlásí: jen ať se vyřve, ono ho to za chvíli přejde. Přesně o těchto pocitech úžasně píše autorka Jean Liedloffová v Konceptu kontinua. Budu se opakovat, ale přidám jednu krásnou myšlenku: "Sto mužů vybuduje tábor, ale jenom jedna žena domov."

Konec závorky. Závorky o tom, jak křehký a jemný je lidský život. A nejenom ten. Co vlastně je, ten život? Odpovím a můžu tak volně pokračovat v myšlence ze začátku. Je to dýchání, pití, jedení, teplo, láska, později radost, práce, milování, pocit potřebnosti. A teď to zkusme porovnat (či spíše cize ale výstižněji 'konfrontovat') s realitou.

Můžeme dýchat? Odpověděl bych si - zatím ještě ano. Tento organismus zatím ještě plíce má. Ač se je snažíme likvidovat seč nám síly stačí. A nejedná se jen o deštné pralesy, ale i velmi významnou roli mořských řas, jež s měnínící se rolí mořského klimatu svou roli ztrácejí. Kéž by se podařilo napsat dosti velkými písmeny: Kouření může způsobit rakovinu .

Máme hlad? Tady tak krátkou odpověď neudělám. Osídlení planety roste. Jak jinak, než geometrickou řadou. Musíme se přeci postarat o tak základní podmínku. Zvláštní je, že v dobách, kdy nás tolik nebylo, jsme ji opravdu řešili, neboť nás ohrožovala. V době, kdy nás nebezpečně přibývá, nás kupodivu neohrožuje. Já vím, ohrožuje mnoho lidí jinde. Nicméně jak podotknul jeden moudrý čllověk (už nevím, kdo to byl), pokud budeme přírodní zdroje využívat střídmě a s respektem, je naše matka Země schopna uživit vše. Užíváme přírodní zdroje opravdu střídmě? Ve škole jsem nechápal velká krizová léta minulého století, kdy obilí bylo vyváženo do moře, a to jenom proto, aby byla udržena poptávka a tržní cena. Nevěřil jsem těmto pomluvám, až do doby naší mléčné krize, kdy mléko bylo vyléváno po cisterách do odpadu. Asi opravdu stárnu, ale najednou si v této souvislosti člověk uvědomuje i jiné souvislosti. Sedávám na jaře na zahradě, pokud se v chvatném přežívání najde chvíle, a dívám se na včely. Už naši předkové měli rčení 'pracovitý jako včela'. Nepatrný malý hmyz, který neúnavně přelétá z květu na květ, aby donesl do úlu miligramy pylu. Tisíce a a tisíce hodin práce, které nakonec člověk - drbající hlavu a přemýšlející nad strašnou cenou medu - zaplatí ve stánku včelí mzdu odpovídající pár minutám lidského snažení. Doma zaboříme lžici do sklenice, nabereme zimní potravu pro desítky a možná stovky včel a rozpustíme v čaji, který jsem pak jako dítě ve škole vyléval do odpadu. "Fuj, meďák". A co když pro změnu zkusíme na oplátku vylít do odpadu pár minut lidského snažení? Jsem hrůzně melancholický, že? Melancholismus tedy obrátím na ruby opulentní dekadencí nekonečných kuchařských seriálů přerušovaných reklamou na odsání přebytečného tuku. Naši předkové (a tomu jsem ve škole taly nevěřil) používali postupy mnohem jednodušší a levnější. Strkali si prsty do krku.

A co naše žízeň? Pro Bůh, jak už jsem starý. Jako kluci základní školy jsme chodili hrát 'za barák' kopanou. Občerstvovali jsme se ze studny na přilehlé zahradě. Pod pojmem 'občerstvení' nemyslím koupání, myslím tím pití. Po několika letech (spíš desítkách) jsme se smáli, že v některých zemích kupují obyčejnou vodu balenou v lahvích. Pro Bůh, jak jsem starý. Dnes špinavé sudy, co nemají viditelné dno. Nebo snad tady byly vždycky? Nebo se snad mýlím?

Ještěže alespoň láska nemizí! A, Bohu dík, i přibývá. Každý milujeme sebe samotné tolik, že už ani jeden druhého nepotřebujeme. V 'zajetí' několika lidí v jedné chalupě v dobách dětských prázdnin jsem se cítil bezpečněji než mezi desítkami tisíc postav dnešního velkoměsta.

Radost? Tu trefne před několika lety definoval jeden známý: "Optimismus, to je hraní si na radost."

Ach jo, letmo prohlířím minulé články, zda jsem o práci už nepsal a nemůžu to nikde najít. Nevím, jestli to tam někde v minulých přemýšleních je nebo není. Jestli jsem to přehlédnul - nebo napsal a pak dodatečně vymazal. Obdivuhodným jedincům, kteří vydrželi číst až sem přidám možná dárek - budou se muset prokousat něčím, co již jednou četli.

Práce. Jak proklínaný, jak vymodlený, jak magický, jak nenáviděný, jak... v každé mysli jiný fenomén. Kde ho jen začít? Tak opět z několika pohledů.

Co to je práce? Odpověď očekávám s nechápavým výrazem: "Co by to asi tak mohlo být? Od pondělka zpravidla do pátku osmihodinová pracovní směna". Ó ano. Takto jsme začali chápat práci my moderní lidé. Proto se zeptám: je uklízení bytu práce? Je práce žehlení, vaření, oprava či mytí autombilu? Je práce výchova dětí? Učení se s nimi? Zahrada? Opravy nemovitosti? Nákupy? Odpověď? Samozřejmě, že ne. Stejně jako u 'víry' se nám podařilo oddělit náplň slova od skutečné podstaty. Má to například jeden fatální důsledek. Žena v domácnosti přestala být pracující. Byť se celý den nezastavila. Emancipovaně se tedy vydala konečně do práce - jak mi připomíná dodnes má žena a má naprostou pravdu - z mateřské dovolené . Do práce, kterou do té doby zastával muž a byl s ní schopen uživit celou rodinu. Kupodivu dnes - s dnešní produktivitou práce - to v mnoha případech oba nedokáží. Jak je to možné? Doplním jednu poznámku a odpověď nechám na každém (možná -ismus) čtenáři. Kdysi jsem přemýšlel o rovnováze a napadlo mne, že čtyřiadvacetihodinový den má krásné dělení čtyřmi a třemi. Denní dělení do čtyřech období - jaro, léto, podzim a zimu - už jsem naznačil. Třetinové dělení mne napadlo v souvislosti s osmihodinovou pracovní dobou. Třetinu dne něco vytváříme, třetinu dne bychom vytvořené měli spotřebovávat, no a v poslední třetině? V poslední třetině - spánku - nic nevytváříme ani nespotřebováváme. Nešidíme náhodou některou třetinu? Třeba prací, co přeci prací není?

Pohled na práci číslo dvě. Práce nenáviděná, proklínaná. Kolik z nás zažilo pocit, že by ráno zadupalo budík do země? Nebo naopak již od poloviny noci brzdí očima ručičku hodin a s přibývajícím časem se zvyšuje tep, úzkost a nervozita? Kolik z nás promítá v hlavě pracovní den a nemůže sklíčeností nebo naštvaností usnout? Proč jsem tedy dal práci na seznam životně nutných potřeb? I přes nenáviděníhodnost si to přeci jen myslím. Jednou týdně si chodím zahrát tenis. Ohromně mě to baví. Jsem opravdu jak puštěný ze řetezu. Cítím tu volnost a radost pohybu (nikoliv vítězství - o body nesoutěžím již řadu let. Ale k tomu se taktéž dostanu). Nyní si představme, že tohoto nadšení se chytne hledač talentů a ... hraní (si) nahradí trénink. Se začátkem nikoliv pět minut před či po sedmé, ale vždy v pět ráno. S trestem za porušení. Hodina již není hodina nýbrž tréninkový den. A jednou týdně znamená celý týden. Ostatní zájmy se ruší. Běhání po hřišti na pokyn trenéra. Údery na pokyn trenéra. Opuštění výcviku není možné - hrozí vysoká pokuta odstupného. Hraje se za každého počasí, dokonce i při nemoci. Požadavky na výkon se trvale stupňují. Za nesplnění cílů přicházejí tresty. Vím, že někteří vzpurně odpoví - ale to by se mi líbilo. Ano, pokud by to bylo jako televizní hra, která za týden skončí, pak proč ne. Z této hry ale vystoupit nelze! Z pocitu radosti a volnosti pohybu se stává noční můra.

Pohled tři - práce magická. Občas při diskusích vyslovím provokativní myšlenku. Zrušil bych peníze a peněžní systém. Chachá, chochó, to by přece lidi přestali úplně pracovat - slyším námitky. Už před několika lety mi říkali moji nadřízení: Aldo, ty jsi naivka. Zkusím v tom naivismu vytrvat. Zkouším jeden test k zamyšlení. Vskutku Faustovská nabídka. Nabízím vám modré z nebe . Berete?

- Znamená to, že všechno, co si budete přát, dostanete.

- Jídlo, pití, zábavu, kulturu, partnery,....?

- Jistě. Nesmíte nikdy nic dělat. Nic smysluplného a užitečného vytvářet. Berete?

Odpovídám si většinou sám. Jsem si jist, že drtivá většina Faustů by skončila v alkoholu, návykových látkách či by dobrovolně ukončila život. Práce je základní životní potřebou. Základní životní potřebou každé součásti vesmíru je být užitečný. Být prospěšný. Splnit své životní poslání. Byť by to mělo být životní poslání kožní buňky na patě organismu . Vyhrožování společenskou neužitečností je vydírání stejně jako odepírání potravy, vody nebo spánku! Mnozí namítají, že socialistický režim byl zářným příkladem lenosti lidí. Bohužel, domnívám se, že byl v mnoha ( a snad i ve většině) případech stejným odepíráním radosti z práce a společnské užitečnosti. Důkazem bylo obrovské nadšení z dalších mimopracovních aktivit, které daly základ českému fenoménu chatařství.

Setkávám se poslední dobou s čím dál větším počtem lidí, kteří říkají: až budu mít dostatek prostředků, dám se na charitu. Není snad i toto jasným důkazem přirozené snahy člověka být užitečným a prospěšným? Namísto obecné prospěšnosti a osobní potřebnosti plýtváme silami při vytvářením statků, které nikdo nepotřebuje díky jejich nadbytku. Často nuceni k používání větších či menších podvodů, úskoků a lží k oklamání kupujících, k vytváření nekvalitní práce, nad níž jásáme, neboť nám umožňuje vytvářet statky znovu a znovu.

Po již naznačené melancholii výše vložím vsuvku dětinskosti.

Na louku přijede bagr. Grrr, grrr. Narýpe horninu, kterou odveze nákladní auto. Vrrr, vrrr. Horninu vysypeme do pece, do které přiveze jiné vrrr, vrrr spoustu topiva. Pak rozsvítíme pec, fííí, fííí a vytavíme železo. Železo převezeme vrrr, vrrr do lisovny a válcovny. Buch, buch. Pak kvííí, buch, trrr vytvarujeme automobil. Naložíme jej na vrrr, vrrr a převezeme spotřebiteli. Spotřebitel vyrobený zmetek vyhodí na vrakoviště a všichni společně zajásáme, že můžeme vše opakovat a máme práci. Děsím se chvíle, kdy si uvědomíme, že vzájemným mrzačením (se) vytváříme pracovní příležitosti pro lékařský průmysl. Snad, pro Bůh, někoho nenapadne, že by se nové pracovní příležitosti daly vytvořit i v pohřebním průmyslu. Ale což, jde o výrobu, produkci a zaměstnanost. Když tak přemýšlím, nenapadlo vás, že snaze někomu vyjít vstříc či někomu pomoci jsme náš zájem začali nazývat produktovou továrnou ? Zabíjení jsme nazvali výrobou masa a kouzlení úsměvu či dobré nálady na sebe vzal zábavní průmysl . Ještě že jsme včas zastavili továrnu na nadlidi (Poznámka pod čarou číslo 2).

Lékařské kapacity zkoumají nový fenomén doby - únavový syndrom (Poznámka pod čarou č. 3). Co se zamyslet nad tím, zda překonávání sebe samotných a zvlášť ve vykonávání činností, se kterými vnitřně nesouhlasíme, neboť odporují obecnému principu užitečnosti, je morálně udržitelné? Nestálo by za úvahu vrátit práci místo, které ji patří? Sundáme-li ismus brýle, možná by si zasloužila i čest .

Když jsme přišli na tento svět, plakali jsme a všichni se usmívali. Žijme tak, aby až tento svět budeme opouštět, plakali všichni oststní a my jsme se mohli usmívat. (citace neznámý autor)

Lebensborn , plným názvem Lebensborn e. V. ( eingetragener Verein , zapsaný spolek) byl v nacistické Třetí říši vládou podporovaný spolek, jehož cílem bylo na základě nacistické ideologie o rasové hygieně (nacistická eugenika) zvýšení počtu árijských dětí, včetně dětí pocházejících z mimomanželských svazků. Toho mělo být dosaženo prostřednictvím anonymních porodů a následného nabídnutí dětí k adopci, a to zejména příslušníkům SS.

Chronický únavový syndrom ( Benigní myalgická encefalomyelitida ) je onemocnění, kterým trpí mnoho lidí na celém světě. Toto množství je pro odborníky stále více znepokojující, zvláště proto, že příčiny i uspokojivá léčba stále není známa.

REGIONY
TÉMATA

TÁBORSKO
MILEVSKO
ČESKOBUDĚJOVICKO
PÍSECKO
STRAKONICKO
ČESKOKRUMLOVSKO
JINDŘICHOHRADECKO
PRACHATICKO

zprávy
doprava
krimi
sport
kultura
blogy
cestování a výlety
čtenáři píší
speciální přílohy
InzerujTEĎ

Sem napište komentář Zbývá znaků: 1200

2022 © Copyright Jihočeské týdeníky s.r.o. |
Všechna práva vyhrazena

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze
návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
V pořádku

Prodám elektrosoučástky (R, D, Tr, IO), stabilizované zdroje, měřící přístroje (RLC, digitální osciloskopy), radiopřijímače, TRX.
Nutný osobní výběr a odvoz. Pouze Tábor a okolí. Cena dohodou (levně).

dohodou

ČESKÉ BUDĚJOVICE – Dnes 3. září krátce po půlnoci zastavila hlídka policie podezřelý vůz značky Chrysler na Čtyřech Dvorech. Auto jelo se zhasnutými světly. Když řidič předložil doklady, ukázalo se, že má propadlou jak technickou kontrolu, tak řidičský průkaz. Muži byla další jízda zakázána a jeho případem se bude dále zabývat policie.

před 3 hodinami

CEP - V neděli 7. srpna dopoledne přišla žena na pláži pískovny Cep I o látkový batoh. S batohem zmizel mobilní telefon, klíče od vozidla…

před 6 hodinami

BERNARTICE - Na konci loňského roku skončila výstavba první etapy nového domu s pečovatelskou službou v Bernarticích. Od té doby se do něj…

před 7 hodinami

ČESKÝ KRUMLOV - Dobročinná akce s názvem Nebuď nezveda se koná v pátek 12. srpna od 14 hodin v centru Českého Krumlova. Parta siláků se…

Domů > První kategorie

Dnes jsem nahrál kategorie Dívčí a Anime, věřím, že si je obě užijete, více jak 30 nových úvodek jedině na uvodky.webnode.cz

Dneska jsem přidal kategorie vztahy, graffiti a květiny, věřím, že si je užijete.

Štítky

úvodky

úvodní fotky

fotky

Vytvořte si vlastní web zdarma! Moderní webové stránky za 5 minut

Počínaje dnešním dnem začínáme pracovat na galerii úvodních fotek, které se zde nacházejí. Doufáme a věříme, že se nám časem povede udělat zde jednu z nejrozsáhlejších galerií úvodních fotek vůbec.

Super, dobrá práce.
(333)

Líbí, našel jsem co jsem hledal, ale ještě zapracujte.
(99)

Takovej ten průměr.
(71)

Nic moc kluci, víc se snažte.
(36)

Hrůza, lituju že jsem sem vůbec lezl.
(64)

Home

Sections overview

Newsletter

E-shop

Metal detectors

Hobby metal detectors

Tracing detectors

Coils (probes)

Accessories (for metal detectors)

Opilá češka šuká orgie
Pohyblivé porno obrasky
Sex na střeše ruského paneláku

Český Challenge – co sem vůbec lezl?!

Report Page