Černý muž hněte její ňadra
🛑 VŠECHNY INFORMACE KLIKNĚTE ZDE 👈🏻👈🏻👈🏻
Černý muž hněte její ňadra
Žije stále mezi dvěma světy. Mezi nebem a peklem, mezi tímto a Oním světem. Mezi dneškem a zítřkem. Neexistuje extrém, který by nechtěl vyzkoušet. Ponejvíce je to bolesti plné utrpení. Neexistuje žádná věc, kterou by mohl přijmout jednoduše jako ostatní, aniž by tím zároveň neodhalil problém. Štír je jako doktor Faust tím nejpovrchnějším a zároveň tím nejhlubokomyslnějším. Především ale tím nejsmyslnějším ze všech lidských typů. Personifikované, rozpoutané utrpení, které všechno uchvacuje a odstraňuje každou mez. Bezpochyby existují muži, kteří umí lépe učinit ženu šťastnou. Ale nikdo není schopen vést ji do tak závratných výšek slasti. Nikdo nemá tak širokou škálu silných citů, jako on. Je nejen skrznaskrz smyslný, je i nadsmyslový. Vytuší, vystopovává, poznává nejtajemnější hnutí partnerky. Před nám se ona nemůže přetvařovat. Při každém setkání se plně noří do její duše, anebo se o to přinejmenším pokouší. A spojení (mohlo by se také říci: toto dokonalé uchvácení) je pro něj skoro ještě důležitější, než tělesné pochody.
Mohlo by se dojít k názoru, že jde o velmi obtížného a skoro hrozivého člověka. Ale není tomu tak. Obtížným ho shledávají ti, kteří jej nedokáží přijmout. Strašlivým je pro slabé povahy, které mají strach, že by se mohly skrze něho ztratit a přijít o lehkost a lehkomyslnost.
V každém případě přespříliš pohodlným partnerem, který se nechá snadno vést, určitě není. Kdo si s ním začne, nakoupil pepř, žádný med. Nenarodil se pro poustevnický život. Bez lásky by nemohl existovat. Snad sotva jiný muž potřebuje tolik opory, jako právě on. Protože on při své vnitřní neúnavnosti, při svém věčném hledačství a pronásledování ví, že potřebuje pevnou oporu. Ze všeho nejhorší by pro něho byly ironické poznámky, nebo dokonce posměch. Právě v souvislosti s láskou a sexuálními schopnostmi je on, který jde tak silně k věci, neobyčejně senzibilní a citlivý. V posteli je jedním z nejzdatnějších. Ale nikdy neztrácí trpělivost, takže by ho mohl klidně ještě předstihnout jiný. Tak velmi často vypadá navenek nezainteresovaně, chladně, dokonce snad nevlídně. Jako „tichá voda“, pod jejímž povrchem to vře, až do nepostižitelných hlubin! Nepotřebuje žádné naladění se, žádný alkohol k odstranění zábran, žádnou zvláštní atmosféru. Překypuje vždy a všude. A pak se chová, jako by musel s vehemencí pomstít za to, že jí zase sedl na lep. Ona není jeho partnerka, nýbrž spíše protivník. Nemyslí na její štěstí, nýbrž na svůj triumf nad ní. Je jako exploze. Bez chladu. Bez jakékoli přílišné citlivosti. Ona nebude mít nikdy čas na to, aby mu mohla uspořádat show. On mezitím srší jiskrami. Svléká se. Nechce přihlížet, ale přiložit ruku k dílu. Rafinované spodní prádlo a drahé krajky by byly ryzím plýtváním:on ztrhá vše, co zahaluje její tělo, snad dokonce i roztrhá ve svém zápalu. Jako dítě, které rozbaluje svůj dárek k vánocům. Pokrývka těla je zcela nezajímavá a jen rušivá. Především se spodním prádlem udělá krátký proces. Jeho předehra je krátká, prudká, bez oklik. Hledá její pohlaví a po něm jde. Tvrdě, žádné mazlení, žádné váhavé laskání. Může se stát, že ona nemůže vždy stačit tomuto tempu při jeho prvním útočném výpadu, žádné starosti. On se tak nespokojuje s prvním vítězstvím. Přichází znovu. A znovu. Nikdo není tak „houževnatý“, jako škorpión. U něho vlastně neexistuje žádná dohra. Vždy jenom mezihra. Každá dohra je začátkem nového milostného aktu. Při ní se stává klidnějším, většinou také poněkud něžnějším. Pokouší se variovat, zkoušet, někdy snad dokonce hrát. Ale vždy zůstává vzteklý. A nezřídka je ve hře alespoň náznak sadismu. Neobyčejně jej vzrušuje, když slyší „odpůrkyni“ kvičet. Ať dělá cokoli, hledá při tom ústraní. Sex je pro něho něčím zcela privátním. Proto si absolutně necení partnerské výměny a gruppen sex. Protože nepotřebuje ani podněty z přihlížení, ani nemá rád, když se na něj dívá někdo jiný.
Je obzvláště často zakotven na svém typu. Pak jej nemůže vzrušit žádná žena, která nesplňuje tuto představu. Hledá svůj ideál. Většinou jsou to něžné, plaché, křehké bytosti. Vyděšené oči jsou pro něj jako magnet. Jsou ještě přitažlivější, než dokonalé tělesné formy. V tom je jistá problematika: Vlastně by se měl on, nezkrotný ničitel setkávat jen se zkušenými ženami. Panenskou dívku může vyděsit k smrti, když přece citlivá něžnost absolutně není jeho silnou stránkou. Ponejvíce mu může žena imponovat, když nabyl dojmu, že by ji mohl sebrat jinému. Pokud nemyslí na pevný vztah, může se stát pytlákem v revíru vdaných žen. Když chce ženu dostat, dovede se trápit, dokonce zesměšňovat se, tak tvrdohlavý je ve svém nasazení. S čím větším odporem se setkává, o to fanatičtěji pronásleduje svůj cíl. I kdyby za ní musel cestovat půl světa. Kam přichází štír do domu jako možný zeť, lze jej odmítnutím jen pevněji vázat. V milostném aktu neočekává žádnou zvláštní iniciativu, ona se k ní také sotva může dostat. Ale očekává něžnost v „mezifázích“. Má jenom jedinou erotogení zónu: své pohlaví.
Jeho láska má vždy v sobě něco z přepadení. Také jeho erotické fantazie se obzvláště rády točí kolem zážitků, v nichž jeho mocná potence láme původní odpor a mění jej v nejvyšší slast. Vychází vždy z toho, že ta pravá žena se zprvu musí bránit, ale že to není vůbec tak míněno:
Stoupá v přeplněné zdviži. Je dusno a horko. Lidé stojí jeden druhému na nohou a nadávají. Naklání se dozadu, protože ho šimrají na nose pera z klobouku jedné ženy. Tu pocítí přes košili v zádech měkkou, pevnou podušku. Zatlačí na ní, a tlak je opětován. Dojde mu, že to jsou ňadra ženy. To musí být pevná, mladá ňadra. A pravděpodobně jsou vzrušená. Nemůže jasně vnímat prsní bradavky, tvrdé jako dva ořechy. Musí se otočit. Při dalším zastavení výtahu všichni hosté vystupují, jen on a jeho „poduška“ zůstávají, bez hnutí. Přitlačení na sebe. Výtah se sotva znova uvedl do pohybu, protože on tlačí na tlačítko „stop“ a věnuje se „prsům“. Patří dokonalé dívce s plamennýma očima, která se na něj dívají svůdně, ale zároveň také polekaně. Beze slova ji obejme a líbá ji. „Ne“, zajíká se ještě ona a pokouší se vymanit se z jeho tvrdého uchopení: „Nehte mě přece.“ On přece ví:ona to tak nemyslí. Nemůže přece dost dobře připustit, že by jeho, cizího muže, mohla na místě milovat. Že také její krev horce touží po uspokojení. Výtah stojí mezi dvěma poschodími. Dvojice je sama. Již jí zdvihl šaty přes ramena a líbá jí prsa. Její odpor ochabuje. Naříká, přece se do zděšení mísí stále více a více slasti. A přesně toto smíšení jej vzrušuje k šílenství. Tiskne ji proti stěně. Kabina se začíná houpat. Ani ona už neslyší, že nahoře i dole buší čekající lidé. „Ano, to je dobře.“, sténá a opětuje jeho polibek, zatímco on se tváří jako šílenec. Když nechá zase výtah rozjet a dává si do pořádku svůj oblek, opírá se ona jako zabitá o roh kabiny. „Uvidíme se zase? Chceš moje telefonní číslo?“, ptá se ona suše…
Není galantním mužem, který se své dámě rytířsky dvoří. Přichází a chce ji mít. Skoro urážlivě, přímo. Jeho pohledy nejsou stydlivé, jeho přibližování je bezprostřední. Snad s ní kecá o smrti, nebo o věčnosti, přece odněkud, jakoby z čiré oblohy, pak přijde otázka: „Jdeme ke mně, nebo k tobě?“ A přitom začne být i tomu nejnaivnějšímu stvoření jasné, že nemyslí na pití kávy. Jakmile potkal vzrušující ženu, je téměř bez přestání pod vysokým napětím. A jde za svým cílem, jako by právě propadl touze po intimitách. Kdo není od něj zdaleka odtažen, ten se už sotva může vymanit z jeho hypnotické fascinace. Mohlo by se ovšem také říci: jeho celé tělo je koncentrováno na toto centrum. Obzvláště má rád, když partnerka si pohrává se svými vlasy kolem jeho penisu, zcela lehce. Když si rukama a rty pilně, ale něžně hraje mezi jeho břichem a stehny. Jenom by si při tom měla počínat hrubě, nebo s vlastnickými hmaty, jinak se on hned brání s jistým úlekem. Není přítel hlubokomyslného kecání, jeho nejcennější tělesný orgán by se pak mohl ztratit! Vůbec: když jde o něj, nemůže být láska nikdy dosti něžná. Takový je on jen jednou. Muž, který netouží po harému, ne po mnoha ženách, ale po totální ženě. S bezvýhradnou oddaností. Jen ta, která má odvahu ztratit se (zatratit se), může u něho nalézt své štěstí.
„Má ďábla v těle“, říkají jiné ženy. A v tom je dost závisti. Vědí totiž, že jí nemůže žádná konkurovat. Když se na to žena v štíru zacílí, je každý muž uchvácen. Kde se objeví, je třeba, abyste vlastního partnera co nejlépe spoutaly řetězy. Může jak chce dokazovat svou zamilovanost a věrnost. Jí je fascinován každý. Byť by byl světcem. Přitom ona není v žádném případě agresivní nebo stále na lovu mužů. Proti všem předsudkům patří ona sama k těm vůbec nejvěrnějším partnerkám. Když je zamilovaná, zná jen toho jednoho, ať už bohatý, nebo chudý, dobře vypadající, nebo propastně šeredný. Pro něho by prošla ohněm. Žárlivě střeží každý jeho krok a vyškrábe jemu a jeho milence oči, kdyby jen kradmo zašilhal po jiné. Ona také nehledá bez přestání sexuální aktivity. Ona je ztělesněná nefalšovaná sexualita. Již jako malé děvče zakouší její moc, když mladí i starší muži otáčejí za ní krk. A každý se pokouší vzbudit její pozornost, dotknout se jí, jako by byla magickým elementem. Není dítětem, jenž by bylo nutno ochraňovat. Žádná bezmocná bytost, která by potřebovala pevnou oporu. Je ženou, slibující všechny blaženosti. To stojí psáno v jejích bezedných očích. To prozrazuje její chůze, způsob, jak se směje, jak natahuje krk, jak pohybuje rukama. Všechno na ní je sexy. Nejvíce imponující působnost má ale její temperament vřící, horkokrevný! Stačí jediný neochvějný citový výbuch. Není pochyb: tato žena neví, co jsou zábrany, přinejmenším v lásce ne. Dává se taková, jaká je, bezstarostně, o čem jiné mohou jen přemýšlet, nebo mluvit. Tato silná smyslovost jí jistě nepřináší jenom potěšení. Může pohltit ji samou i partnera. Dovede učinit ze života peklo především tehdy, když se nedostavuje naplnění, nebo když jí partner nedorostl. Na druhé straně bude sama pociťovat největší slast tehdy, když ona jej vůbec nemá ráda, nebo když je dokonce k lásce nucena. Od jistého okamžiku je u ní všechno ostatní jakoby vypojeno a už existuje jenom žár jejího těla, jemuž se zcela a bezvýhradně odevzdává, jako vulkán, žádná romantika, žádná plachá něžnost, žádné nyvé zpěvy a zdržovačky, ale také ani špetka vypočítavosti. Je, jak to již vyslovili staří Indové, jako lačný lev, který všechno spolyká. A když už nenachází žádnou oběť, tak potom sežere sám sebe.
V jejích fantaziích nejde o prince z pohádky. Ani o orgie a scény se znásilněním. Spíše o setkání se supermanem. Ve velmi realistickém prostředí. Tak, jako by se každou chvílí tento sen mohl uskutečnit:
Má poruchu na autě a vyhlíží pomoc. Tu vedle ní zastaví náklaďák. Vystupuje silný, čiperný mladík. Překypuje zdravím. Jeho košile je otevřená až po pás. Na jeho prsou se vlní temné ochlupení. Lesknou se mu zuby, když se usměje. A celá tvář mu září, když k ní přistupuje. Prohlíží rozbité auto. To znamená, že vlastně vidí jen ji. Ženu, stojící vedle auta. A uznale zapískne. Několika hmaty odstraní škody na autě. Ale způsobuje nové škody. U jeho vlastníka. Její krev jí běsní v žilách. Úloha mladíka není v žádném případě vyřízena opravou vozu. Nedbale se opírá o příklop chladiče, otírá si špinavé ruce o kalhoty a civí na ni. Drze ji měří odshora dolů. „My dva bychom neměli ztrácet čas.“, říká bez okolků. „Půjdeme do života? Konečně odměnu jsem si přece vysloužil“. „Jen se nedělej. No tak? Umíš to vůbec?“, provokuje ho. On už je hned u ní, popadne ji za ramena, druhou tlapou pevně obemkne její prsa. A už vráží svůj jazyk hluboko do jejích úst. Chutná po benzínu a oleji. Jeho ruce jsou černé od špíny a rozpraskané. Ale to jí nevadí. Naopak. On je muž. To zjišťuje , když mu sáhne po kalhotách. A pak už se skutečně neztrácí čas. Tlačí ji na kapotu jejího vozu a lehá těžce na ni, takže ona může sotva dýchat. Popadne ji mezi nohama a ona jej nezadržuje. Vyhrne jí pulovr ke krku a hněte jí prsa. A pak přiráží silně a bezohledně. Ona ovine svýma nohama jeho boky. Hrubá látka jeho kalhot jí rozdírá stehna. A pak se on vzpíná, ona se mu zakousne do košile slastí, drápe mu rukama do zad, takže je za chvíli košile na cucky. On ji popadá, vleče ji na pohovku svého náklaďáku a tam začíná nový boj, který má vždy znovu dva vítěze, dokud nejsou oba zcela vyčerpáni a bez dechu.
Ráda chce vypadat něžně a křehce, nebo dokonce chladně jako dáma. V lásce se toto obojí ztrácí. Nepotřebuje k naladění žádné slavnostní jídlo, žádné svíčky, lahodivou hudbu, pornografické sešity, nebo nějak jinak stimulující prostředky. Ač je ráda při tom a po tom okouší. Láska je pro no možná všude a kdykoli. Třeba mezi dvěma zastávkami na zadním sedadle v autobuse. V kině, v autě, na louce vedle dálnice. Přece však nikdy, ať už nápad k tomu přijde jakkoli náhle a všechno trvá jen nepatrné okamžiky, nikdy to není letmá, vedlejší záležitost. Již jako malé děvče prožívá největší blaho tím, že ve škole při práci nad obtížnou úlohou rytmicky tiskne nohy k sobě. Jestliže krátce na to není dosažitelný žádný muž, bude hledat družku a vybouří se s ní. To je pro ženu ve štíru zcela přirozené. Mohlo by se říci, že je to potřebou. Své první intimní zkušenosti s muži má většinou velmi brzy s věkovými vrstevníky. Ze hry se v okamžení stává sexuální hrátka. Ona nemůže jinak. Přitom přikládá malou cenu něžnostem. Předehra se může klidně rozvíjet, nebude ji postrádat, protože si lásku přeje přímo a velmi koncentrovaně. Proto ale může mít o to více opakování. Den tu není k práci, noc nejen ke spaní. Ať je světlo, nebo tma: hlavní věcí vždy zůstává láska. O to zvláštnější je, že při ní dává přednost jisté tajnosti. Nemá ráda diváky, nemá bezpodmínečně ráda jasné světlo. Také se svému partnerovi neukazuje příliš ráda zcela nahá. To ji ruší. Krom toho by mělo být útulně teplo, když se svléká. Tak nejraděj vklouzne pod teplou deku a pod ní se nepozorovaně zmítá jako diblík provádějící „neplechy“.
Staví vysoké nároky. Vyšší, než každá jiná žena. Ne tak vysoké vzhledem na peníze a vzdělání, daleko spíše pokud jde o tělesnou výkonnost a sílu. Musí jí být dorostlý. Láska pro něj musí znamenat v každém případě mnoho, když už ne dokonce všechno. Příliš si necení náhodných známostí a malých dobrodružství, tak jako se také nenechá snadno dobýt. Už vůbec ne, pokud se cítí být vázána. Ráda vychází z domu. Chce něco prožít. Flirt je její vášní. Ale nevystavuje se. Na veřejnosti je úplně jiná, než v soukromí. Zakládá si na formě, může být skoro nepřístupná a očekává, že bude odpovídajícím způsobem respektována. V lásce se chce bez zábran rozdávat. On nesmí být prudérní. A ne příliš něžný, jinak se ona stává netrpělivou. Její erotogení zónou je oblast pohlaví. A na ni by on měl zaměřit svou pozornost bez velkých oklik. Má ráda, když se pořádně a silně pustí do masírování klitorisu mezi prsty, nebo ještě raději mezi rty. Nechce žádné „umělecké kousky“ v posteli, nýbrž spíše prostý, pořádný sex. Ona dole, on nahoře. V tom je ona přímo staromódní. Přesto však, zvláště tehdy, když to vždy probíhá stejně, je to stále pro oba mocným zážitkem. On nemusí být stále veskrze aktivní, v nutném případě se chápe iniciativy ona. A ukáže mu, co chce a co by on měl dělat. Zvláště pak, když on selže, nestahuje se ona naštvaně nebo zklamaně zpět, ale pomůže mu. A učiní to vždy znovu. Musí ji jen nechat, aby dělala své. Jen jedno nesmí: usnout. Jinak ona odchází. On musí být zde. A mít mnoho času a velkou výdrž. Je svízelná, silná žena, taková, která všechno dává a plní všechna očekávání, ale také hodně, velmi mnoho potřebuje.
Sláva víře, prospěchu a rozkoši! O nich pojednávají Knihy. A sláva učitelům! Oni jim vyučuji.
Pán tvorstva Pradzapati, stvořiv tvorstvo, vyložil mu sto tisíc článku o zachování tohoto trojího smyslu života. Manu Svajambhva pak oddělil část o víře. Brhaspati část o prospěchu. A Nandin, uctívač Sivuv, vyložil zvlášť v tisíci článcích poučeni o rozkoši. A to zkrátil Svetaketu Uddalakovec na pět set článku. A to opět zkrátil Babhravja Pancaclsky na pul druha sta článku v sedmi hlavách. Na pokyn kuběn z Pataliputry učinil Dattaka zvlášť hlavu šestou: Kuběny. Carajana sepsal zvlášť Úvod. Suvarnanabha Milovaní. Ghotakamukha Panny.
Gonardija Manželky. Gonikaputra Pani. A Kacumara Rady. Tak se poučeni o rozkoši rozpadlo v jednotlivé spisy, vykládáno mnohými učiteli.
Jelikož to, co hlásal Dattaka a ostatní, jsou toliko častí celku a traktát Babhravjuv je nesnadný, Vatsjajana, shrnuv všechno, sepsal v malé knížce to poučeni o rozkoši, totiž Kamasutru.
Víra znamená pro ty, již jsou odvracení od nehmotného onoho světa, přiklonit se raději k obětem atd., a pro ty, již jsou přiklonění k hmotnému tomuto světu, odvrátit se řádné od pojídání masa atd. O tom se lze poučit ve Svatých písmech nebo mezi znalci viry.
Prospěch znamená zisk a rozmnožení vědomosti, pozemku, zlata, dobytka, obilí, zařízeni a přátel. O tom se lze poučit z chovaní státních činovníků, mezi znalci zemědělství a obchodu nebo od kupců.
Rozkoš znamená přirozenou náklonnost duše k jednotlivým předmětům, jež vnikají do mysli skrze sluch, hmat, zrak, chuť a cích. Zejména pak rozkoš znamená příjemnou potěchu že zvláštních dotyku, z polibku, objetí a milovaní. O tom lze se poučit v Kamasutře nebo ve společnosti frejířů.
Potažmo k trojímu smyslu života je hledisko předcházející důležitější následujícího, Pro krále však je nejdůležitější prospěch, neboť jde o světskost. A pro Kuběny prospěch a rozkoš. Víra není z tohoto světa, a k tomu je zapotřebí Knihy. Leč náklonnost k rozkoši je sama od sebe stala i mezi hovady, a k tomu není zapotřebí Knihy. Tak praví někteří.
Avšak povaha rozkoše záleží ve způsobu ženy i muže, což nelze popřít.
tyto způsoby jsou vypsaný v Kamasutře. Tak praví Vatsjajana. Je zřejmo, že hovada, neznajíce způsobu, ana postrádají rozumu, neopakují rozkoše mimo období říje.
Proč jít za vírou? Je pochybné, zda přinese plody. Kdo moudrý dá své cizímu. Lepší holub dnes než zítra páv. Lepší jistý groš než nejistý zlaťák. Tak praví materialisté.
Avšak v Knihách není pochyb; mravnost a šlechetné činy nesou plody už tu, souhvězdí,
měsíc, slunce, hvězdy a planety rozumné putuji prostorem ku blahu světa, bytí lidstva tkví ve čtyř ech stavech a ve čtyřech obdobích a člověk poušti z ruky símě pro budoucí úrodu. Proto jest jít za Vírou.. Tak praví Vatsjajana.
Proč jít za prospěchem? Někdy ho nedosáhne ani úsilím, jindy se dostaví bez jakékoli snahy.
To všechno je osud. Neboť osud snová lidsky prospěch i neprospěch, vítězství i porážku,
štěstí i žal. Osud učinil Baliho Indrou, osud ho svrhl a jen osud ho opět pozdvihne. Tak praví fatalisté.
Avšak je zřejmo, že k dosazeni všeho cíle je ušili nezbytno. Neboť snaha nutné předchází prospěch. Ničemník neuspěje. Tak praví Vatsjajana.
Proč jít za rozkoši? Bije se netoliko s vírou a prospěchem, jež jsou hlavni, leč i s jiným dobrem. Plodí v člověku prostopášnost a nemrav, pudí ho ke konání nešlechetnosti a do společnosti padouchů. Je příčinou nevaznosti, opovržení, nedůvěry a odporu. Vypraví se, že mnozí rozkošníci byli zle ztrestání, a nikoli sami. Tak Dandakja
Bhodzovec, jenž v chlípné vášni učinil násilí kněžně panně, došel záhuby i s rodinou a královstvím. A král bohu Indra, jenž se snažil o Ahalju, a mocný Kicaka o Draupadi a Ravana o Sítu a mnozí jiní, ovládnuti chtíčem, trpce doplatili. Tak praví moralisté.
Avšak rozkoš je pro stav těla stejné důležitá jako potrava. A je tudíž tak podstatná co Víra a prospěch. Jen je nutno vyvarovat se chyb. Což nevaříme pokrm, být kolem okounějí žebraví mniši? Což nesejeme ječmen, být v lesích číhají jeleni? Tak praví Vatsjajana.
Nejen o viru a prospěch, leč i o rozkoše dbej
Středoškolská studentka na Czech castingu
Poprvé - české porno
Mladík se dvakrát vystříkal na zralou ženskou